Slovníček pojmů

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V

A

Akutní

Rychlý rozvoj příznaků/onemocnění.

Albumin

Základní bílkovina plazmy, dnes jeden z hlavních prognostických ukazatelů u mnohočetného myelomu, spolu s beta-2-mikroglobulinem tvoří základ nového stážovacího systému (ISS; International Staging System)

Alogenní

Od jiného člověka, nejčastěji příbuzného.

Amyloidóza

Samostatné onemocnění podobné mnohočetnému myelomu, kdy se nejčastěji lehké řetězce imunoglobulinů ukládají do různých orgánů a poškozují tak jejich funkci, léčí se pak podobně jako mnohočetný myelom, nebo může jít o komplikaci mnohočetného myelomu.

Analgetika

Léky, které zmírňují bolest. Aspirin a Paralen mají mírné analgetické účinky.

Anémie (chudokrevnost)

Snížené množství červeného krevního barviva (hemoglobinu), příznaky se dostavují většinou až při hladině hemoglobinu, která je nižší než 100 g/l,(norma je 120-160 g/l). Myelom blokuje tvorbu červených krvinek postižením kostní dřeně. Typickými projevy anemického syndromu jsou únava, slabost, nižší výkonnost, pocity nedostatečného dechu nejdříve při námaze, pak i v klidu, bolesti na hrudi typu anginy pectoris.

Anestezie

Ztráta citlivosti (vnímání) určité části těla nebo ztráta vědomí. Lokální (místní) anestezie způsobuje ztrátu cítění určité části těla. Celkovou anestezií je navozen umělý spánek.

Angiogeneze

Vznik, novotvorba cév, která obvykle doprovází růst nádorové tkáně (včetně myelomu).

Antibiotika

Léky užívané k léčbě bakteriálních infekcí.

Antiemetika

Léky předcházející nebo tlumící nevolnost a zvracení (např. se podávají preventivně před chemoterapií).

Antigen

Jakákoli cizí látka (bakterie, viry, toxiny), jejíž přítomnost v těle má za následek tvorbu protilátek imunitním systémem.

Antimykotika

Léky používané k léčbě plísňových infekcí.

Anurie

Úplná zástava tvorby moči, která signalizuje vážnou poruchu funkce ledvin.

Apoptóza

Normální buněčný proces vedoucí k zániku buňky, který je geneticky zakódován.

B

Benigní

Nezhoubný proces, nenarušuje okolní tkáň ani se nerozšiřuje do dalších částí těla.

Bence-Jonesova bílkovina

Označení pro přítomnost bílkoviny v moči u části nemocných s mnohočetným myelomem, tvoří ji lehké řetězce imunoglobulinů, které při vyšší koncentraci mohou vést k poškození ledvinných funkcí.

Beta-2-mikroglobulin

Jedna z bílkovin plazmy, základní ukazatel prognózy u nemocných s mnohočetným myelomem, který odráží velikost nádorové masy v organizmu, nelze využít při poruchách funkce ledvin, kdy dochází k zvýšení z důvodu poruchy jeho vylučování z těla.

Bílé krvinky (leukocyty, WBC)

Obecné označení pro různé buňky, které jsou v těle schopny bojovat s choroboplodnými zárodky, infekcemi či alergiemi. Tyto buňky se vyvíjejí v kostní dřeni a uzlinách a jsou krví přenášeny do celého těla. Základními typy bílých krvinek jsou neutrofily, lymfocyty, monocyty, bazofily a eosinofily.

Biopsie

Odběr malého množství tkáně k histologickému (mikroskopickému) vyšetření, umožňuje stanovit přesnou diagnózu a rozsah onemocnění.

Biopsie kostní dřeně

Odběr vzorku tkáně z kosti pomocí speciální jehly. V odebraných vzorcích je kontrolováno, zda nejsou přítomny nádorové buňky. V případě že jsou tyto buňky nalezeny, patolog posoudí, v jakém rozsahu je kostní dřeň zasažena. Biopsie kostní dřeně se obvykle provádí zároveň s aspirací.

Bisfosfonáty

Druh léků, které se vážou na povrch kosti, kde brání jejich odbourávání, které je u nemocných s mnohočetným myelomem patologicky zvýšeno.

Buněčná proliferace

Nárůst buněčné masy v důsledku růstu a dělení buněk.

C

CT (Computerová Tomografie)

Vyšetřovací metoda, která využívá počítačem řízený rentgen k vytvoření trojrozměrného obrazu orgánů a struktury těla, pomocí něhož je možné odhalení i malých tkáňových poškození.

Cysta

Nahromadění tekutiny nebo polotuhých látek uvnitř váčku (ohraničená dutinka).

Cytogenetické vyšetření

Různě citlivá vyšetření dědičného materiálu přítomného v buněčných jádrech (od základního vyšetření chromozomů po změny jednotlivých genů).

Cytokiny

Látky produkované různými buňkami organizmu, které stimulují růst a aktivitu určitých typů buněk.

Cytologické vyš.

Mikroskopický odečet zastoupení jednotlivých druhů buněk v obarveném nátěru punktátu (odsátý materiál) získaného z různých tkání nebo orgánů.

Červené krvinky (erytrocyty, RBC)

Krevní buňky obsahující hemoglobin (červené krevní barvivo), přenášející jeho prostřednictvím kyslík do celého těla a oxid uhličitý z těla ven. Tvorba červených krvinek je stimulována erytropoetinem, který je produkován v ledvinách. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny, mají tohoto hormonu nedostatek, což v konečném důsledku vede k rozvoji anémie (chudokrevnosti). Erytropoetin je dnes možné podávat i léčebně. Uměle vyrobený erytropoetin může být podáván profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií nebo jako podpůrná léčba po podané chemoterapii (k léčbě již vzniklé anémie). Další možností, jak doplnit červené krvinky je podání transfúze, zvláště v případě naléhavé potřeby = závažných projevů anemického syndromu.

D

Dárce kostní dřeně

Osoba, která daruje zdravou kostní dřeň nemocnému, jenž prodělal vysokodávkovanou protinádorovou léčbu. Nemocnému se zdravá kostní dřeň podává formou transfúze v rámci procesu komplexně nazvaném transplantace kostní dřeně.

Denzitometrie

Metoda používaná k měření kostní hustoty (denzity).

Dexametazon

Kortikoid (hormonální látka), součást řady léčebných schémat využívaných k léčbě mnohočetného myelomu, někdy se podává i samostatně.

Dialýza

Přístrojová metoda k čištění krve nahrazující funkci ledvin při jejich selhání.

DNA

Deoxyribonukleová kyselina – dědičná látka, jejíž prostřednictvím se přenášejí genetické informace potřebné pro vlastní existenci a další proliferaci buněk a organizmů.

E

Edém

Otok, abnormální nahromadění tekutiny v určité části těla.

Elektroforéza

Laboratorní test, při kterém jsou molekuly séra separovány (tříděny) podle jejich velikosti a elektrického náboje. U nemocných s myelomem elektroforéza umožňuje změřit množství paraproteinu (patologického imunoglobulinu) v krvi. Elektroforéza se používá jak při stanovení diagnózy, tak i při monitorování (kontrole) nemoci.

Enzymy

Látky, které usnadňují některé biochemické děje v organizmu.

Erytrocyty (RBC)

Červené krvinky, které prostřednictvím vazby na červené krevní barvivo (hemoglobin) přenášejí kyslík po celém těle a odvádějí oxid uhličitý z buněk.

Erytropoetin

Hormon produkovaný ledvinami, který stimuluje tvorbu červených krvinek. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny, mají tohoto hormonu nedostatek, což v konečném důsledku vede k rozvoji anémie (chudokrevnosti). Erytropoetin je dnes možné podávat i léčebně. Uměle vyrobený erytropoetin může být podáván profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií nebo jako podpůrná léčba po podané chemoterapii (k léčbě již vzniklé anémie).

F

FreeLite test

Novější typ vyšetření využívající stanovení koncentrace volných lehkých řetězců imunoglobulinu v séru, používaný jako ukazatel prognózy i aktivity onemocnění.

G

Gen

Základní jednotka dědičné informace, specifický úsek DNA nebo RNA, uložená v chromozomech jader prakticky všech buněk organizmu. Pokud některý gen chybí nebo dojde k jeho změně (mutaci), může být následkem vznik nádorů nebo jiných onemocnění.

Genetický

Dědičný přenos informací prostřednictvím DNA

Genová terapie

Léčba, která je vedena za účelem změny genetické informace v cílových buňkách organizmu. Ve studiích s genetickou terapií nádorových onemocnění jsou vedeny snahy o zlepšení přirozených schopností organizmu bojovat s nemocí, resp. o ovlivnění nádorových buněk, aby byly citlivější k určitému druhu léčby. Ideální léčba geneticky podmíněných onemocnění je založena na nahrazení poškozených nebo chybějících genů jejich zdravými kopiemi.

Granulocyty

Druh bílých krvinek, které mají schopnost ničit bakterie. Řadí se k nim neutrofily, eozinofily a bazofily.

H

Hematogenní

Vznikající z krve nebo šířený krevním řečištěm.

Hematokrit (Hct)

Poměr objemu červených krvinek a plazmy, možná známka anémie.

Hematolog

Lékař, který se specializuje na nemoci krve a kostní dřeně.

Hemoglobin

Červené krevní barvivo obsažené v červených krvinkách, na které se při průchodu krve plícemi váže kyslík ze vzduchu, ten se potom uvolňuje v tkáních, které potřebují kyslík pro svou činnost.

Herpetické infekce

Velmi časté virové infekce, obecně nazývané opary, jejich projevem jsou bolestivé puchýřky na kůži nebo sliznicích, často jde o projev oslabené imunity organizmu.

Histologické vyšetření

Mikroskopické vyšetření obarveného tenkého řezu tkání nebo orgánů.

HLA vyšetření

Krevní zkouška používaná k určení vhodnosti (shody) krve nebo kostní dřeně dárce s příjemcem transfúze nebo dřeně při transplantaci.

Hormony

Látky produkované v různých žlázách organizmu (nadledviny, slinivka aj.), které ovlivňují aktivitu, resp. funkci jiných tkání či orgánů.

Hyperkalcémie

Zvýšená hladina vápníku (kalcia) v krvi. Tento stav může způsobit různé příznaky, zahrnující ztrátu chuti k jídlu, nevolnost, žízeň, únavu, svalovou slabost, neklid a zmatenost. Vyskytuje se často u nemocných s myelomem a je způsobena vyplavováním kalcia do krve ze zvýšeně odbourávaných kostí. Často je spojená se zhoršenou funkcí ledvin, protože kalcium může být toxické (jedovaté) pro ledviny. Z tohoto důvodu je hyperkalcémie obvykle léčena nitrožilním podáním tekutin v kombinaci s léky, které brání dalšímu narušování kostí (bisfosfonáty), nutnou součástí léčby je vlastní protinádorová léčba mnohočetného myelomu.

Hyperviskózní syndrom

Stav provázející zvýšenou viskozitu plazmy, jejíž příčinou může být vysoká koncentrace paraproteinu u některých nemocných s mnohočetným myelomem. Projevuje se únavou, bolestmi hlavy, poruchami vidění, resp. poruchami prokrvení různých orgánů, k jeho léčbě je využíváno tzv. léčebné plazmaferézy (odstranění zahuštěné plazmy, a její náhrada tekutinami a albuminem).

Ch

Chemoterapie

Léčba chorob chemickými látkami (léky). Nejčastěji se užívá v souvislosti s léčbou nádorů cytostatiky, které tlumí buněčný růst či jinak ničí nádorové buňky. Spolu s chirurgickou léčbou a ozařováním (radioterapií) tvoří základ moderní terapie zhoubného bujení. Význam chemoterapie spočívá v likvidaci i malého počtu nádorových buněk, které není možné chirurgicky odstranit, včetně nepatrných metastáz. U řady nádorů chemoterapie výrazně zlepšuje jejich prognózu a někdy umožňuje i jejich vyléčení.
Adjuvantní chemoterapie: Léčba podávaná jako doplňková k jiné základní léčbě, aby zvýšila účinnost léčby, obvykle po chirurgickém odstranění co největšího množství nádorové masy.
Kombinovaná chemoterapie: Užití více než jednoho léku v chemoterapeutickém režimu.

Chromozom

Řetězec tvořený DNA a bílkovinou v jádru buňky. Chromozom je nositelem genů, prostřednictvím kterých dochází k přenosu genetických informací. Lidská buňka by měla správně obsahovat 46 chromozomů.

Chronický

Projevy resp. onemocnění přetrvávající dlouhý časový interval; tj. dlouhodobé.

I

Imunomodulační léky (IMiDs)

Léky ovlivňující imunitní reakci proti nádorovým buňkám.

Imunitní systém

Skupina orgánů a buněk, které různými způsoby (např. tvorba protilátek) chrání organizmus před cizorodými látkami jako jsou bakterie, viry, toxiny a nádorové buňky.

Imunodeficit

Snížená schopnost organizmu bojovat s infekčním resp. nádorovým onemocněním.

Imunofixace

Základní vyšetřovací metoda využívaná k stanovení typu a koncentrace paraproteinu v séru a moči. Spolu s elektroforézou bílkovin séra a moči slouží k vstupní diagnostice a dalšímu sledování aktivity mnohočetného myelomu.

Imunoglobulin (Ig)

Protilátka bílkovinné povahy. Imunoglobuliny jsou vytvářeny plazmatickými buňkami po setkání s cizorodým materiálem. Jeho funkcí je ochrana proti infekci, zneškodňování toxinů, imunologický dozor nad vlastními tkáněmi organizmu aj. Existuje 5 základních tříd imunoglobulinů – IgG, IgA, IgD, IgE a IgM, podle toho, ke kterému typu patří paraprotein, je následně typově označován i mnohočetný myelom.

Imunosuprese

Oslabení imunitního systému, které způsobuje nižší schopnost organizmu bojovat s infekčním nebo nádorovým onemocněním. Imunosuprese může být vyvolaná i záměrně, jako např. při transplantaci kostní dřeně, kdy zamezuje odmítnutí dárcovské tkáně (kostní dřeně), nebo druhotná, neplánovaná, jako např. reakce organizmu na podávanou protinádorovou léčbu.

Imunoterapie

Léčba stimulující, či naopak potlačující přirozenou obranu organizmu, např. proti nádorovému onemocnění. Někdy se také nazývá biologická léčba.

Incidence

Počet nově diagnostikovaných případů onemocnění za 1 rok.

Indukční léčba

Počáteční, úvodní léčba s cílem dosáhnout remise onemocnění , tj. maximální redukce nádorové tkáně u nově diagnostikovaných nemocných.

Informovaný souhlas

Nezbytný souhrn potřebných informací, které dává lékař nemocnému o navrhovaném způsobu léčby, tak aby se nemocný mohl sám rozhodnout zda podstoupí či nepodstoupí navrhovaný postup. Lékař by měl vysvětlit všechny procedury, objasnit rizika a výhody, i jiné možnosti léčby. Je nutné jeho stvrzení podpisy jak nemocného, tak lékaře, který informaci podává.

Infúze

Podání tekutin nebo léčivých roztoků nitrožilně.

Infúzní pumpa

Zařízení určené k podávání infuzí.

Inhibitor

Látka zabraňující normálnímu průběhu určitého děje.

Inhibitor proteazomu

Látka brzdící normální funkci proteazomu (komplex buněčných enzymů), který je odpovědný za likvidaci nepotřebných buněčných bílkovin.

Interferon

Látka přirozeně produkovaná buňkami lidského organizmu v případě infekce nebo nemoci podporující funkci imunitního systému v boji s nemocí. Interferon může být uměle vyráběn, dříve byl využíván v rámci imunoterapie, především v udržovací fázi léčby s cílem potlačení růstu myelomových buněk a tím oddálení relapsu (znovuobjevení) onemocnění.

Interleukiny

Látky přirozeně produkované buňkami lidského organizmu jako prostředek jejich vzájemné komunikace. Interleukin 6 je považován za hlavní růstový faktor nádorové buněčné populace u mnohočetného myelomu, proto je v rámci biologické léčby dnes testována jeho protilátka s cílem zamezit další progresi onemocnění.

K

Kalcitonin

Hormon produkovaný štítnou žlázou, který brání kostní resorpci (odbourávání).

Kalcitriol

Aktivovaná forma vitaminu D, která zvyšuje vstřebávání vápníku ze střevního obsahu, často je podáván nemocným léčeným bisfosfonáty vzhledem k jejich sklonu k hypokalcémii (nízká koncentrace vápníku v krvi).

Karcinogeny

Látky, které vyvolávají nebo podporují růst nádorových buněk.

Katetr

Cévka, která se zavádí do žilního systému, aby umožnila nitrožilní podání léků nebo výživy. Centrální venózní katétr je speciální hadička, která je menším chirurgickým zákrokem zavedena do velké žíly, nejčastěji v oblasti hrudníku (v. subclavia, v. jugularis) nebo třísla (v. femoralis). Katétr umožňuje podávání léků, tekutin nebo krevních derivátů a také odběr krevních vzorků.

Klinická studie (klinické hodnocení)

Výzkumná studie zkoušející novou léčbu, která zahrnuje podávání léku nemocným. Každá studie je zaměřena na hledání nového způsobu předcházení, odhalení, diagnostikování nebo léčby nádorových onemocnění a snaží se zodpovědět různé vědecké otázky s touto problematikou spojené.

Kmenové (krvetvorné) buňky

Nezralé (nevyvinuté) buňky, ze kterých se vyvíjí všechny krevní buňky – červené i bílé krvinky, a krevní destičky. Kmenové buňky se běžně nacházejí v kostní dřeni, po předchozí přípravě (stimulaci) se vyplavují i do krve, odkud mohou být “sbírány” pro účely transplantace kostní dřeně pomocí krevního separátoru.

Konsolidační léčba

Léčba navazující na léčbu indukční, jejímž účelem je další zlepšení dosažených výsledků.

Kortikoidy

Přirozené hormony kůry nadledvin, jejich syntetické obdoby (např. Prednison nebo dexamethazon) jsou využívány v rámci chemoterapie mnohočetného myelomu.

Kostní dřeň

Měkká, houbovitá tkáň uvnitř kostí, ve které se z kmenových buněk vytváří červené i bílé krvinky a krevní destičky.

Kostní přestavba

Za normálních okolností je stav odbourávání kostí osteoklasty a její novotvorba osteoblasty v rovnováze.

Kreatinin

Dusíkatá odpadní látka vznikající v organizmu v rámci rozkladu bílkovin, jejíž vylučování z organizmu je závislé na stavu ledvinných funkcí, při jejím zhoršení se jeho koncentrace v krvi zvyšuje

Krevní buňky

Buněčné elementy produkované kostní dření, zahrnují červené a bílé krvinky a krevní destičky.

Krevní destičky (trombocyty, PLT)

Buněčné elementy zodpovědné za „opravy“ poškozené cévní stěny, aktivně se účastní procesu krevního srážení.

Krevní obraz

Laboratorní vyšetření určující počty červených, bílých krvinek a krevních destiček ve vzorku krve. Další běžnou součástí tohoto vyšetření jsou různé počítané hodnoty jako hematokrit, průměrné objemy jednotlivých typů krvinek atd.

Kyfoplastika

Aplikace tekutého cementu do poškozených částí kosti. Tato procedura může ulevit od akutní bolesti a zlepšit strukturu zhrouceného obratle.

L

Léková rezistence

Schopnost buněk odolávat účinkům určitých léků.

Leukocyty (WBC)

Obecné označení pro různé buňky, které jsou v těle schopny bojovat s choroboplodnými zárodky, infekcemi či alergiemi. Tyto buňky se vyvíjejí v kostní dřeni a uzlinách a jsou krví přenášeny do celého těla. Základními typy bílých krvinek jsou neutrofily, lymfocyty, monocyty, bazofily a eozinofily.

Leukopenie

Nízký počet bílých krvinek.

Léze

Oblast (ložisko) abnormálně změněné tkáně.

Lymfocyty

Typ bílých krvinek, které se dále dělí na B a T lymfocyty

Lytické kostní léze (osteolytická ložiska)

Okrouhlá ložiska zřetelná při RTG vyšetření, vznikají v místě zvýšeného odbourávání kostí, významně zeslabují jejich pevnost.

M

Magnetická rezonance (MRI)

Vyšetření, které využívá magnetické pole a poskytuje dvou- nebo třírozměrné zobrazení orgánů nebo tkání uvnitř těla. Ukazuje vysoce kvalitní obraz měkkých tkání, zejména v oblasti páteře, ale je o něco méně přesné než CT vyšetření v případě diagnostiky kostních lézí (lytických ložisek).

Maligní

Zhoubný proces, schopný napadat okolní tkáně a rozšiřovat se do dalších částí těla.

Medián

Statistická charakteristika, která dělí soubor na dvě stejně početné části. Používá se místo aritmetického průměru u statistických souborů výrazně asymetrického typu.

Metastáza

Dceřiné ložisko původního nádoru. Buňky v metastáze jsou shodné s buňkami prvotního nádoru.

Močovina

Další odpadní látka z rozkladu tělních bílkovin, jejíž koncentrace v krvi stoupá obdobně jako tomu je u kreatininu v důsledku zhoršených ledvinných funkcí.

Monocyt

Jeden z typů zralých bílých krvinek.

Monoklonální gamapatie nejasného významu (MGUS)

Stav, který ještě nelze označit za onemocnění, kdy v krvi je přítomen paraprotein, ale neobjevují se známky orgánového postižení, takže se nemusí přistoupit k léčbě, avšak je nutné jeho sledování vzhledem ke skutečnosti, že u části nemocných dojde v čase k vývoji do obrazu mnohočetnému myelomu nebo jiného nádoru.

Monoklonální imunoglobulin

Viz paraprotein.

Monoklonální protilátky

Jsou buď vytvořené imunitním systémem organizmu např. v rámci obrany proti infekcím, nebo mohou být uměle vyrobené. Jsou schopny spojení se specifickou buňkou (např. nádorovou) a lze je využít k diagnostickým nebo léčebným účelům. Mohou být užity samostatně nebo jako přenašeči léků, toxinů nebo radioaktivních látek cíleně přímo k nádorovým buňkám.

Myelodysplastický syndrom (MDS)

Onemocnění charakterizované poruchou krvetvorby, kdy kostní dřeň netvoří dostatečné počty normálně fungujících krvinek, může jít o průvodní jev jiných krevních onemocnění nebo jde o samostatné onemocnění, které se často vyvine do obrazu akutní leukémie. Může jít o následek předchozí chemo- nebo radioterapie.

Myeloidní

Týkající se kostní dřeně, označení pro procesy vycházející z bílé krevní vývojové řady, jejíž zralými zástupci jsou jednotlivé typy bílých krvinek.

Myelom

Zhoubné nádorové onemocnění krve, charakterizované nadprodukcí abnormálního imunoglobulinu (paraproteinu). Příčina onemocnění není známa, vyskytuje se spíše ve vyšším věku, častěji u mužů. Dochází ke zmnožení nádorových plazmatických buněk v kostní dřeni. K projevům patří bolest kostí, patologické fraktury, snížení imunity s častějšími bakteriálními infekcemi, poruchy krevního obrazu (např. anémie), únavnost, zvýšený obsah vápníku v krvi (tj. hyperkalcémie), poruchy ledvinných funkcí atd. Zatím je považován za onemocnění sice léčitelné, ale současnými prostředky trvale nevyléčitelné, i když se v poslední době jeho prognóza významně zlepšila.

Myelosuprese

Útlum krvetvorby, nejčastěji v souvislosti s probíhající léčbou.

N

Neoplazie

Novotvar; tumor; nádor, může být benigní (nezhoubný) nebo maligní (zhoubný).

Neuropatie

Známky poškození centrálního nervového systému nebo periferních nervů, jejich nejčastějšími projevy jsou poruchy citlivosti, brnění nebo bolesti bez jasné příčiny. Může jít o nežádoucí projevy léčby novými léky mnohočetného myelomu (thalidomidu a bortezomibu).

Neutropenie

Snížený počet neutrofilů (druh bílých krvinek), často provází protinádorovou chemo- nebo radioterapii. V období neutropenie je organizmus náchylnější k bakteriálním a plísňovým infekcím. Na rozdíl od lymfocytů, které jsou důležitější při protivirové obraně a které nejsou na protinádorovou léčbu tak citlivé. Neutropenii můžeme předcházet nebo ji zmírnit podáním tzv. růstových faktorů krvetvorby (G-CSF; např. Neupogen).

O

Onkogeny

Geny zodpovědné za řízení buněčné proliferace, jejichž porucha může zvýšit nebo dovolit nekontrolovaný růst nádorových buněk. Jejich poškození může být způsobeno vystavením karcinogenním podmínkám nebo je založeno dědičně.

Onkolog

Lékař, který se specializuje na léčbu nádorových onemocnění.

Osteoblast

Aktivní kostní buňka zodpovědná za kostní novotvorbu, produkuje osteokalcin, z něhož se vytváří osteoid, po jehož mineralizaci vzniká nová kostní hmota.

Osteoid

Nemineralizovaná kostní hmota. Po jeho mineralizaci kalciem vzniká nová, tvrdá kostní hmota.

Osteokalcin

Bílkovina produkovaná osteoblasty, laboratorní ukazatel kostní novotvorby.

Osteoklast

aktivní kostní buňka zodpovědná za resorpci (odbourávání) staré kostní hmoty, za normálních okolností je proces novotvorby a odbourávání v rovnováze, u mnohočetného myelomu je typické zvýšení její aktivity, kterou lze léčebně potlačit pomocí bisfosfonátů.

Osteolytické ložisko

Ložisko odvápnění kosti. Může vést k tzv. patologické zlomenině, v případě obratle – kompresivní zlomenině.

Osteoporóza

Časté onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty (hustoty, denzity), většinou spojované s vyšším věkem. Známkou mnohočetného myelomu může být obdobné difúzní postižení kostí, které však neodpovídá věku nemocného, v tomto případě hovoříme o tzv. akcelerované (urychlené) osteoporóze.

P

Paliativní léčba

Léčba zaměřená na zlepšení kvality života odstraněním bolesti a dalších nepříjemných příznaků nemoci, ale neklade si za cíl nemoc vyléčit.

Paraprotein (monoklonální imunoglobulin, M protein)

Patologická protilátka (imunoglobulin) nebo její část, která se nachází v krvi nebo moči nemocných s mnohočetným myelomem či MGUS, je produkovaná nádorovou populací plazmatických buněk. K jeho prokázání se nejčastěji používají elektroforéza a imunofixace séra nebo moči.

Patologická fraktura

Zlomenina kosti, která je způsobena nádorem nebo osteoporózou. Často se objevuje u kostí oslabených myelomem (v místě lytických ložisek), které nevydrží běžnou zátěž.

PET (Pozitronová Emisní Tomografie)

Vyšetření umožňující získat podrobné informace o metabolizmu jednotlivých orgánů a tkání, pomocí kterého je možné odhalit abnormálně fungující tkáň v organismu (např. nádorovou, ale i ložiska infekce). Nově široce využívané vyšetření v diagnostice mnohočetného myelomu a dalších nádorových onemocnění, které lze využít i pro sledování aktivity onemocnění a stanovení jeho prognózy.

Placebo

Neúčinná látka používaná v klinických studiích ke srovnání s experimentální (nově zkoušenou) léčbou.

Plazma

Nažloutlá krevní tekutina, která spolu s krvinkami představuje hlavní součásti krve.

Plazmaferéza

Léčebný postup, při kterém se z krve odstraňuje část plazmy a nahrazuje se náhradními roztoky a albuminem. Plazmaferéza se využívá např. za účelem snížení hustoty plazmy způsobené vysokou koncentrací paraproteinu u části nemocných s mnohočetným myelomem (Hyperviskózní syndrom).

Plazmatické buňky (plazmocyty)

Speciální typ bílých krvinek produkující protilátky (imunoglobuliny) potřebné k boji organizmu s infekcí. U mnohočetného myelomu dochází k množení nádorových plazmatických buněk v kostní dřeni, které produkují nefunkční protilátku, tj. paraprotein.

Plazmocytom

Na rozdíl od mnohočetného myelomu, při kterém je kostní dřeň difúzně postižena nádorovým onemocněním, jako plazmocytom se označuje jediné nádorové ložisko plazmatických buněk v kostní nebo mimokostní lokalizaci.

Podpůrná léčba (péče)

Léčba podávaná jako doplněk cílené protinádorové léčby za účelem předcházení, ovlivnění nebo odstraňování komplikací způsobených mnohočetným myelomem a nežádoucích účinků léčby, jejím smyslem je zlepšení kvality života nemocných.

Prekanceróza

Stav, který se může časem vyvinout v nádorové onemocnění.

Prognóza

Předpověď dalšího průběhu onemocnění na základě charakteristik onemocnění.

Progrese

Postup onemocnění, jeho zhoršování.

Proteazom

Skupina (komplex) enzymů, které likvidují poškozené nebo nepotřebné buněčné bílkoviny. Tato “obměna” bílkovin je významná pro udržování rovnováhy uvnitř buněk a pomáhá usměrňovat důležité funkce, včetně buněčného růstu. Bortezomib (Velcade) je prvním inhibitorem proteazomu, který byl použit k léčbě nádorových onemocnění.

Protokol

Podrobný plán léčby obsahující dávkování a rozpis všech podávaných léků.

R

Radioterapie (ozařování, aktinoterapie)

Léčba zářením, nejčastěji se jako terapie zhoubných nádorů používá ionizující záření. Moderní ozařovací přístroje umožňují vznik záření o vysoké energii s dobrým pronikáním do tkání a také zacílení záření tak, aby byla co nejméně poškozena zdravá okolní tkáň. Radioterapie je běžnou součástí komplexní léčby zhoubných onemocnění spolu s operací a chemoterapií. Ozařovat lze jak za hospitalizace, tak i ambulantně, obvykle v několika sezeních podle typu nádoru a použité dávky záření.

Rakovina

Označuje onemocnění, při kterém se nádorové buňky dělí bez jakékoli kontroly. Nádorové buňky prorůstají do okolních tkání a rozšiřují se krevním a lymfatickým systémem do dalších částí těla.

Reakce štěpu proti hostiteli (GVHD)

Stav vyvolaný imunitní reakcí buněk dárce proti tkáním organizmu příjemce.

Refrakterní

Onemocnění, které nereaguje na podávanou léčbu.

Regrese

Ústup onemocnění, zmenšení nádoru.

Rekurence

Návrat, opětovné objevení se nemoci po období remise.

Remise nebo léčebná odpověď

Ústup nebo vymizení příznaků a projevů onemocnění, nikoliv však nemoci samé.Při hodnocení klinických účinků léku se většinou rozlišuje:
kompletní remise (úplný ústup projevů nemoci)
parciální remise (částečný ústup projevů nemoci)
minimální odpověď (malý ústup projevů nemoci)U některých nádorových chorob se léčbou může dosáhnout kompletní remise a nemocný je zcela bez příznaků. Ty se však po čase opět mohou objevit (nastane relaps). Až po delší době (po 5 a více letech) lze s určitou pravděpodobností uvažovat o možném vyléčení nemoci.

Růstové faktory

Přirozené nebo uměle připravené látky stimulující množení určitých buněk.

S

Scintigrafie kostí

Zobrazovací technika umožňující vytvořit obraz kostí na základě detekce vydávaného záření. Nemocnému je do žíly podáno malé množství radioaktivní látky, které se vychytává v kostech. Normálním obrazem je rovnoměrné rozložení bez ložiskových změn, ty se zobrazí v místech kostního poškození, a to jak nádorového, tak i zánětlivého.

Separátor (krevních součástí)

Přístroj umožňující oddělení jednotlivých součástí krve pracující na principu centrifugace, využíván např. ke sběru kmenových buněk pro účely transplantace nebo k léčbě hyperviskozního syndromu.

Snímkování skeletu

Rentgenové vyšetření lebky, páteře, žeber, pánve a dlouhých kostí odhalující osteolytická ložiska, osteoporózu či jiné změny kostí.

Stabilní onemocnění

Stav, kdy po léčbě zůstává aktivita onemocnění prakticky nezměněna.

Stádium onemocnění

Rozsah postižení organizmu daným onemocněním.

Staging (stážování) onemocnění

Soubor vyšetření sloužící ke zjištění rozsahu onemocnění (nádoru) v těle, na jeho základě je zvolena nejvhodnější léčba.

Sternální punkce

Výkon vedoucí k získání vzorku kostní dřeně z hrudní kosti. Provádí se nasátím několika mililitrů kostní dřeně tenkou jehlou.

Systémová léčba

Léčba používající látky, které se krevní cestou dostávají do celého organizmu a mohou tak působit na nádorové buňky kdekoli v těle.

T

Transfúze

Nitrožilní podání různých krevních přípravků připravených z plné krve včetně štěpu kmenových buněk používaných v rámci transplantace.

Transplantace

Kmenové buňky nebo kostní dřeň jsou použity k obnově krvetvorby po vysokodávkované protinádorové chemoterapii a/nebo radioterapii (ozařování). Transplantace není léčba, ale metoda, s jejíž podporou je možné uskutečnit podání vysokodávkované léčby.
Transplantace kostní dřeně – procedura, při které je kostní dřeň podána (nitrožilně) nemocnému, který podstoupil vysokodávkovanou protinádorovou chemoterapii nebo ozařování. Kostní dřeň může být odebrána (v celkové anestezii speciální jehlou z lopaty kosti kyčelní) před léčbou od nemocného nebo ji může darovat jiná osoba.
Transplantace periferních kmenových buněk – procedura, která je obdobou transplantace kostní dřeně. Lékař odebere zdravé kmenové buňky cirkulující v krvi po předchozí přípravě nemocného (nejčastěji se využívá kombinace podání chemoterapie a růstových faktorů) pomocí přístroje zvaného separátor a uschovají se do doby, než nemocný podstoupí vysokodávkovanou protinádorovou léčbu nebo ozařování. Potom jsou kmenové buňky vráceny zpět nemocnému (nitrožilně), tak se dostanou do kostní dřeně, kde pomáhají tvořit nové krvinky namísto krvinek zničených léčbou.
Alogenní transplantace – nemocnému je podána kostní dřeň nebo kmenové buňky od nejvhodnějšího dárce (nejčastěji příbuzného), který je vybrán na základě výsledku HLA vyšetření.
Autologní transplantace – procedura, při které je kostní dřeň nebo kmenové buňky odebrána po indukční léčbě nemocnému a po intenzivní protinádorové léčbě je zpět nemocnému vrácena.
Nepříbuzenská transplantace (MUD) – transplantace kostní dřeně nebo kmenových buněk, při které jsou dárce s nemocným geneticky shodní, resp. blízcí, ale nejsou v příbuzenském vztahu.
Syngenní transplantace – transplantace kostní dřeně nebo kmenových buněk, při které je dárcem jednovaječné dvojče nemocného.

Trepanobiopsie

Výkon vedoucí k získání vzorku kostní dřeně vhodného k histologickému zpracování. Nejčastěji se provádí z lopaty kosti kyčelní.

Trombocytopenie

Nízký počet krevních destiček v krvi. Jejich výrazný nedostatek vede ke spontánním (samovolným) krvácivým projevům, kdy typickým nálezem jsou petechie, tj. tečkovité kapilární krvácení do kůže a sliznic.

Trombocyty

Obecné označení pro různé buňky, které jsou v těle schopny bojovat s choroboplodnými zárodky, infekcemi či alergiemi. Tyto buňky se vyvíjejí v kostní dřeni a uzlinách a jsou krví přenášeny do celého těla. Základními typy bílých krvinek jsou neutrofily, lymfocyty, monocyty, bazofily a eozinofily.

Tumor

Nádor, popřípadě jakékoli zvětšení či zduření určité tkáně nebo části těla, způsobené nadměrným dělením buněk. Svým charakterem může jít o maligní (zhoubný) nebo benigní (nezhoubný) proces.

Tumorózní (nádorový) marker

Látka, která může být využita k sledování aktivity nebo stanovení prognózy nádorového onemocnění, u mnohočetného myelomu je takovým vyšetřením např. beta-2-mikroglobulin.

U

Udržovací léčba

éky podávané za účelem prodloužení remise (bezpříznakového období) resp. oddálení relapsu (znovuobjevení) onemocnění.

V

Vakcína

Očkovací látka. Po podání člověku vyvolává tvorbu protilátek a další změny v imunitním systému, které ho pak chrání před infekcí nebo i nádorovým onemocněním.

Vedlejší (nežádoucí) účinky

Potíže, které se objeví během užívání léků. Běžné nežádoucí účinky protinádorové léčby jsou: únava, nevolnost, zvracení, snížený počet krvinek, padání vlasů a mukozitida (poškození sliznice) v ústech a trávicím traktu.

Virus

Drobná částice živé hmoty, která je schopna infikovat buňky a změnit jejich funkci. Virové onemocnění vyvolává určité příznaky. Onemocnění a příznaky způsobené viry závisí na druhu viru a typu buněk (tkáně), které jsou virem napadeny (infikovány).