Síla jemných emocí při zvládání nemoci

Zamyšlení první:

Pokud se nám podařilo za svého života vytvořit funkční sítě blízkých lidí, potom máme poměrně velkou jistotu, že se nám budou dařit lépe zvládat těžké životní situace. Kdo jsou ale ti „blízcí lidé“? Jednoduše můžeme říci, že jsou to všichni lidé, kteří mají nejvíce příležitostí nás svým jednáním a chováním „odměňovat“ (např. laskavostí, pomocí, pochopením) nebo naopak „trestat“ (např. hněvem, vztekem, odmítáním). Také se dá říci, že k blízkým lidem řadíme ty, se kterými jsme nějakým způsobem významně provázáni (rodina, přátelé, kolegové). Jsou to lidé, jejichž podpora má pro nás velmi vysokou hodnotu, dokáže nám pomoci překonat i ty nejobtížnější situace. Pokud nás ovšem zraní (ať už vědomě nebo nevědomě), jsou to pro nás velmi bolestivé situace. „Cizí lidé“ nad námi takovou moc mít nemohou, pokud jim sami nedovolíme, aby takovou moc měli.

Zamyšlení druhé:

V poslední době psychologové, a nejen oni, stále intenzivněji přemýšlí o tom, nakolik naše vztahy mají vliv na naše zdraví. Pokud navštívíte psychologa/terapeuta, pravděpodobně od něj něco podobného v určité fázi rozhovoru uslyšíte. V pozitivním významu tohoto tvrzení přínos všichni bez problémů přijímáme a může pro nás být velmi posilující, v negativním významu však může působit jisté, v některých případech až bolestné, komplikace.

Zamyšlení třetí:

Je vždy s velkou výhodou, pokud můžeme náročným životním situacím čelit s pomocí druhých, nám blízkých lidí (i když ne vždy to musí být nutně lidé z naší rodiny). Každé řešení je o mnoho snadnější, pokud na to nejsme sami a pokud vedle sebe máme člověka (nebo více lidí), ochotných být s námi a pomoci nám. Proč tomu tak je? Vztahy jsou plné emocí a hledat rozumové řešení je pro lidi obtížné. V tíživé životní situaci se nemůžeme dobře zorientovat, protože racionální uvažování našeho mozku je překryto intenzivními emocemi, takže se mozek hůře orientuje a tím pádem je pro něj těžké nabídnout nějaké rozumem koordinované řešení.

Je dobré si uvědomovat, že zvýšená potřeba pomoci úzce souvisí s naší „mocí“ a „bezmocí“, která je výrazně spjata s úrovní našich fyziologických a duševních funkcí. Z hlediska vývoje lidského života přirozeně procházíme obdobími „bezmoci“ a tím pádem zvýšené potřeby pomoci. Je to především v dětském věku a ve stáří. Dále se tato období objevují v okamžicích, kdy do našeho života vstupuje nějaká krizová životní situace (např. závažná choroba).

Zamyšlení čtvrté:

Stává se nám, a to poměrně často, že nemáme problém druhým lidem pomoc nabídnout, ale sami o ni požádat neumíme. Takto se „rozdáváme“ a na sebe zapomínáme, nemyslíme na sebe. Toto vnímání, tato potřeba pomáhat druhým a sebe sama upozaďovat může mít, mimo jiné, kořeny ve staletí utvrzované tradici naší civilizace – v křesťanství. S určitým zjednodušením můžeme říci, že křesťanství vnímá sebeobětování, jako vysokou životní hodnotu a tato hodnota je s naší kulturou hluboce srostlá. Touha pomoci ostatním je jistě velmi pozitivní lidskou hodnotou.  Ovšem může být také situací velmi vyčerpávající, pokud není trvale kompenzovaná. Například, když člověk začne jednat podrážděně v situacích, které dříve bez problémů zvládal, je dobré vnímat tuto změnu jako jednu z prvních „proseb“ našeho organismu o odpočinek. A zde je určitě místo pro prosbu o pomoc. Pan doktor se pokusil úvodní dotaz obrátit a zeptal se: „Pokud nám samotným pomoc druhým lidem přináší radost, nemohlo by být potom naše chování, kdy se o pomoc ostýcháme požádat a tím pádem druhé ochudíme o možnost zažít radost podobnou, vnímáno určitým úhlem pohledu jako sobecké?“.

Zamyšlení šesté:

Nikde není zaručeno a není užitečné očekávat, že po celou dobu žití budeme mít ve svém okolí stále stejné lidi, že se nám naši blízcí (nebo ti, které za blízké považujeme) v nějakém okamžiku nevzdálí nebo nás neopustí. Každý člověk za svůj život potká obrovské množství lidí, někteří se jeho životem pouze mihnou, jiní zůstanou na delší dobu, a někteří v našich životech zůstanou stabilně. Nelze to ovšem chápat jako právo, jako jistotu. Je dobré si připustit, že nám může stejně dobře pomoci jak člověk, kterého máme ve svém životě stabilně, jako člověk, který se naším životem pouze mihne.

Podrobnější informace najdete v třetím čísle Bulletinu, který vyšel v prosinci 2020. V tištěné podobě je k dispozici v čekárnách specializovaných ambulancí do okamžiku rozebrání, v elektronické podobě pouze pro členy Klubu. Kratší informaci najdete na našem FB. 

Texty byly připraveny na základě prezentací PhDr. Ing. Martina Pospíchala, Ph.D. a jeho laskavých kontultací