Klubové setkání: Plzeň červen 2025

ELFO bílkovin - elektroforéza

ELFO patří k základním vyšetřením současnsoti, využívá se nejen při diagnostice, ale hojně také v průběhu léčby mnohočetného myelomu. Dokáže velmi efektivně poukázat na to jaké jsou hladiny albuminů v krvi a také odhalí aktitivu myelomu. Imnoglobuliny skupiny IgM se začnou zvyšovat a to značí, že je se v těle doposud neléčeného člověka děje něco, co by mohlo být diagnostikováno jako mnohočetný myelom. V případě, že je již nemoc diagnostikována, naznačuje probouzející se aktivitu, která ještě musí být samozřejmě potvrzena, podobně jako u nově diagnostikovaného člověka, dalšími, podrobnějšími a potvrzujícími vyšetřeními.

Imunoglobuliny jsou složeny z řetězců, popisovaných jako těžké a lehké řetězce. Ty se různě kombinují, což je pro diagnostiku velmi důležité. Za fyziologických podmínek jsou jednotlivé imunoglobuliny svými vazebných místy schopny zaměřovat se na různé patogeny, které na sobě nesou odpovídající vazebná místa (lze si to představit jako klíč a klíčovou dírku). Tak může přirozeně docházet ke spojení imunoglobulinu s cizorodou částicí a následné likvidaci částice. To je dáno strukturní variabilitou typickou pro zdravou produkci imunoglobulinů označovaných jako polyklonální. Pokud se ovšem objeví nemoc klonálního charakteru, změní se také chování postižených buněk a jejich produkce imunoglobulinů. Takto změněné imunoglobuliny nazýváme imunoglobuliny monoklonální. Nejenže se začnou množit maligně změněné buňky, ale navíc fyziologické imunoglobuliny tyto maligní buňky neničí, protože je rozpoznávají jako přirozenou součást buněčné rozmanitosti. Zároveň se začne projevovat určitá tkáňová toxicita. Maligně změněné imunoglobuliny mají schopnost ukládat se v celé řadě orgánů a tím je poškozovat na jejich funkci – typicky ledviny i jiné orgány u myelomu. Navíc, pokud je taková monoklonální populace riziková nebo dokonce vysoce riziková, začne potlačovat zbytkovou fyziologickou populaci a tím tvorbu zdravých polyklonálních imunoglobulinů. Z toho vyplývá, že onemocnění tohoto charakteru jsou schopna existovat ve velice široké škále závažnosti a rizikovosti od benigních (např. MGUS) až po maligní (mnohočetný myelom).

Možnosti diagnostiky mnohočetného myelomu v blízké budoucnosti

I nadále se hledají nové indikátory (nové molekuly), které by dokázaly co nejpřesněji lékaře informovat o chování myelomových buněk v organismu. Současné poznatky naznačují, že klíč není v hledán nových diagnostických látek (i když i tímto směrem se zaměřuje část pozornosti výzkumníků), ale ve schopnostech laboratorních metod a přístrojů sledujících opět a jen imunoglobuliny. Tedy ve snaze co nejvíce zvýšit citlivost detekce. Pro větší názornost: v případě imunoglobulinů dokážeme jejich množství určit v gramech na litr, v případě volných řetězců je to v miligramech na litr, tedy tisíckrát méně. To je pořád pro co nejpřesnější diagnostiku málo – proto se hledaly a stále hledají další cesty, které by zvládly určovat, co se v organismu aktuálně děje s ještě vyšší citlivostí. Tuto možnost v současnosti máme. Existuje totiž technika hmotnostní spektrometrie, která dokáže nesmírně citlivě pracovat s molekulami a jejich fragmenty. Je tak možné určit s citlivostí na miliontiny gramu koncentraci přítomných monoklonálních molekul a tím i maligně změněných buněk. Tato vysoká citlivost dovoluje nabídnout lékaři ještě časnější informaci o tom, že se v maligní populaci buněk něco děje.

Pokud hovoříme o imunoterapii či buněčné terapii, máme na mysli léky označované jako monoklonální protilátky, bispecifické protilátky nebo speciální CAR buněčnou terapii. Monoklonální protilátky cílí přímo na nádorové buňky a označují je jako "terče" pro vlastní imunitní buňky, které následně nádorové buňky cíleně ničí. V případě bispecifických protilátek se jedná o uměle vytvořené protilátky, které kromě označení nádorových buněk (stejně jako u monoklonálních protilátek) současně zachycují i zdravé imunitní buňky (tzv. buňky efektrové), přitáhnou je k buňkám nádorovým a řídí jejich zničení. CAR buněčná terapie je, jednoduše řečeno, specializovaná úprava tělu vlastních buněk. Člověku se odeberou jeho vlastní bílé krvinky a ty jsou následně upraveny tak, že je do nich vpravena genetická infomrace, která je posílí a naučí rozpoznávat buňky nádrové. Po této úpravě jsou bílé krvinky vráceny zpět do těla a začnou aplikovat svou nově nabytou dovednost. 

Podrobnější informace najdete v druhém čísle Bulletinu, který vyšel v říjnu 2025. V tištěné podobě je k dispozici v čekárnách specializovaných ambulancí do okamžiku rozebrání, v elektronické podobě pouze pro členy Klubu. Kratší informaci najdete na našem FB.