Bulletin – září 2016
Publikováno 19.9. 2016
Klubový časopis č. 2, ročník VIII., vydaný v září 2016, neprodejné
Vážení a milí přátelé,
zdravím vás na sklonku léta, jak se u nás v Česku říká „babího léta“. Až jsem tuhle větu napsal, uvědomil jsem si, že označení „babí léto“ používám tak nějak automaticky a vlastně ani nevím, proč. Tak jsem si řekl: „použiji nejoblíbenější nástroj svých vnuků a zeptám se „strýčka Googla“, co o tom ví on“. Představte si, nezklamal mě. Zjistil jsem, že babí léto je období typické pro celý evropský kontinent na konci léta či začátkem podzimu. Jde o déletrvající suché, slunečné, teplé a málo větrné počasí. K podobnému jevu dochází i na severoamerickém kontinentu lidé tam mluví o „indiánském létu“. Klimatologové vysledovali, že v českých zemích se nejčastěji vyskytuje v době mezi 21. zářím a 2. říjnem, a proto se v některých částech našich zemí používá také označení „léto svatého Václava“. A proč vlastně „babí“? Protože v tomto období můžeme často pozorovat volně se vznášející pavučiny drobných pavouků, které připomínají šedé „babské“ vlasy.
Když jsem si tohle všechno přečetl, najednou jsem si uvědomil, kolik věcí v běžném životě dělám „automaticky“. A omlouvám to tím, že mě ta činnost nebaví, je vždy stejná nebo ji prostě už „chci mít za sebou“. Kolikrát se vám stalo, že jste si nebyli jisti, jestli jste zamkli byt nebo auto? Znáte ten pocit, kdy se vám rozběhnou myšlenky a jakoby „najednou“ ujdete kus cesty, nebo něco uděláte ani nevíte jak. Máte smazáno třeba 10 minut. Deset minut života. Vůbec nevíte, co jste jedli a jak to chutnalo, jakou cestou jste šli a koho nebo co jste potkali – nevnímali jste lidi, stromy, kytky, domy. Nenadechli jste se voňavého vzduchu v parku, nevíte, jestli zpívají ptáci, jak vypadá ten den obloha. A už také slyším odpověď: „prosim vás, k čemu je to jako dobrý? Na takový hlouposti nemám čas ani náladu! Cizí lidi mě nezajímají, nemám čas koukat, kde co lítá. Já mám jiný starosti!“.
Jenže, co nejvíc téměř všichni chceme? Žít! Nejlépe naplno žít. A – umíme to? Neztratili jsme se tak trochu ve všech těch doporučeních, nařízeních, hodnotách a dalších návodech na „skvělý život“, které se na nás hrnou z časopisů, rádia i televize. Podprahově je vnímáme a chováme se potom tak trochu programově, nevnímáme, nepřemýšlíme. Nedávno jsem sledoval dokument o přírodních kmenech, které stále žijí v odlehlých částech Kolumbie. Už dávno nejsou těmi důvěřivými, naopak si pečlivě střeží svůj způsob života a na vládě si vymohli ochranu před vstupem bělochů na jejich území. V tomto dokumentu starší členové učili ty mladší a mimo jiné jim vysvětlovali rozdíly mezi jejich uvažováním a našim myšlením, myšlením „lidí vyspělé kultury“. Ten člověk říkal: „když tkáš košili, tak té práci věnuj veškerou svou pozornost, všímej si, jak se vznikající látka chová. Je to důležité, protože všechno kolem, včetně nás, je druh energie. A mezi energiemi neustále dochází k výměně“. Pro nás, Evropany, možná poněkud méně přijatelný přístup, na druhou stranu se stačí zahloubat se do tajů kvantové fyziky a ta nám mnohé z těchto „primitivních myšlenek“ potvrdí. A pokud je na této myšlence něco pravdy, potom můžeme začít uvažovat třeba o tom, proč jsme tolik unavení nebo proč se nám spousta věcí nedaří, jak bychom chtěli.
Vážení a milí přátelé, doufám, že jste si v paměti zachovali mnoho krásných, naplno prožitých zážitků letošního léta a přeji vám, aby do vaší virtuální knihovny zážitků přibývali stále další. Všední i méně všední, ale především vaše. Těším se na podzimní setkání s vámi.
Petr Hylena, předseda spolku
Podrobný obsah čísla:
- Příběh pana Milana
- Léčebná centra jak je neznáte – Brno
- Připravujeme
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Olomouci
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Plzni
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Hradci Králové
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Brně
- VI. Vzdělávací seminář – Život s MM
- Benefiční výstava obrazů – Řekni to květinou