Bulletin – říjen 2022

Publikováno 2.11. 2022

Klubový časopis č.2, ročník XIV., vydaný v říjnu 2022, neprodejné

Vážení a milí přátelé,

jsem člověk zvídavý, to o mě všichni jistě víte, stále se snažím hledat něco nového a dávat si věci do kontextu. Toto léto jsem měl od svého ošetřujícího lékaře důrazně doporučeno, abych opravdu relaxoval a nabíral síly, vzhledem k náročnému jaru a svému aktuálnímu zdravotnímu stavu jsem ani moc neprotestoval. Měl jsem tím pádem trochu více času na knížky a čtení zajímavých článků. Jednou jsem narazil na rozhovor s profesorkou Janou Šmardovou, která se věnuje molekulární biologii. Paní profesorka napsala knihu s názvem: „Co nás učí nádory – Paralely v chování buněk a lidí“. Rád hledám odpovědi na neobvyklých místech, pomáhá mi to důkladněji pochopit věci a děje v mém okolí.

Paní profesorka na jednom místě srovnává chování nádorových buněk k chování lidí, její postřehy mají určitou logiku, posuďte sami. „Pro nádorové buňky je typické, že se dělí nekontrolovaně, nadměrně, velmi rychle. Důvodem je porušená citlivost k signálům, jež mají za normálních okolností tomuto dělení bránit. Také naše společnost se stále za něčím honí, něco podniká, o něco usiluje. Přitom jsme jako lidé strašně málo vnímaví k signálům našeho okolí. Řešíme, co je dobré a snad smysluplné pro nás, ale už se příliš nezamýšlíme nad tím, jak to celé zapadá do širšího kontextu toho, kde žijeme.“

Ruku na srdce, kolikrát jste si v poslední době povzdechli, jak ten čas pádí a snažili se ho dohnat. A kolikrát jste se dokázali opravdu zastavit, nechat věci jen tak plynout a pozorovat je. Přitom se na sebe nezlobit, že nic neděláte anebo že jste nuceni nic nedělat a využít tento čas pro sebe a sledování svého okolí? Jak jsem naznačil v úvodu, nemám za sebou zdravotně radostné období a při dlouhodobých pobytech v nemocnici a nuceném domácím nicnedělání jsem se nesčetněkrát přistihl. Ptáte se při čem? Jak se zlobím sám na sebe, na své tělo, které mě nechává na holičkách, na okolí, které je moc pomalé nebo, podle mého aktuálního vnímání, „málo schopné“. Občas jsem měl pocit, že mě všechno zrazuje.

Jsem celoživotně zvyklý na výkon, na akci, na to, že si své věci organizuji a řídím sám, že se v mém okolí stále něco děje. Najednou nic. Nebylo mi vůbec příjemné, že jsem byl okolnostmi „přinucen“ zůstat v klidu, a ještě nebylo vůbec jisté, jak dlouhou bude tento nucený klid trvat. Pak jsem si najednou uvědomil, že jsem v té nekončící „nudě“ postupně začal víc sledovat okolí. Všechny každodenní drobnosti, detaily, které jsem předtím tolik neregistroval najednou začaly vytvářet obraz do té doby netušené skutečnosti. Dosud neobjevené souvislosti. Zajímavá zkušenost, kterou mohu jen doporučit. Možná i proto mě slova paní profesorky natolik oslovila, našel jsem v nich netušený soulad.

Vážení a milí přátelé, podzimní setkání jsou už pomalu za námi a mě je velmi líto, že jsem se jich nemohl účastnit. Těšil jsem se, že se s vámi po delší době osobně pozdravím a popovídám si s vámi. Stále jsem přesvědčen o tom, že vzájemné setkávání by mělo být hlavním cílem našeho spolku a věřím, že to cítíte podobně. Pokud jste doposud mezi nás nepřišli, zvažte tuto možnost, budete vždy srdečně vítáni.

Petr Hylena, předseda spolku

Podrobný obsah čísla:

1. Jeden život s mnohočetným myelomem.
2. Reflexe životního příběhu pohledem sociálního pracovníka.
3. Amelie, z.s. nabízí on-line diskusní skupinu: Vracím se do práce.
4. On-line setkání Klubu Olomouc.
5. Informační odpoledne Klubu MM v Ostravě.
6. Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Hradci Králové.
7. Přidejte se k nám.

Časopis je pro pacienty s MM v tištěné podobě dostupný ve všech léčebných centrech ČR do okamžiku rozebrání čísla. V elektronické podobě je časopis dostupný pro členy Klubu pacientů MM.