Bulletin – prosinec 2015
Publikováno 13.1. 2016
Klubový časopis č. 3, ročník VII., vydaný v září 2015, neprodejné
Vážení a milí přátelé,
je možné, že se zase blíží konec roku? Že už hoří svíčky na adventním věnci? Že se rozsvítily stromečky na náměstích měst i vesnic? Že zase nastává „ten čas“, který někteří vnímají jako nejkouzelnější z celého roku a jiní jako nejhektičtější? Ano, svátky vánoční, Silvestr a Nový rok jsou opět tady. Doba pro bilancování, jenže, omlouvám se, do toho se mi tentokrát opravdu nechce.
Zjistil jsem totiž zvláštní věc. Nevím přesně proč, možná proto, že tento rok byl tak náročný a to nejen v mém osobním životě, ale také v mnoha situacích, které nás Evropany obklopují. A tak jsem si kupodivu uvědomil, že se tento rok po dlouhé době začínám těšit na pohádky. Na poctivé české pohádky, se kterými vyrůstaly mé děti a které jsem v té době samozřejmě moc nesledoval. Vůbec jsem dřív jako správný kluk a chlap moc pohádkám nedal. Až poslední dobou, jako dědeček, jsem je začal vnímat. Jak to, že ty v podstatě jednoduché příběhy, které mají často společný dějový základ, nás stále lákají. Jsou stále oblíbené, kdežto ty pohádky, kterým jsme se naučili říkat „moderní“ a vycházejí ze současnosti, mají jepičí život. Vyběhnou, zazáří novotou, na chvíli zaujmou a pak se ztratí – většinou. Někdy si říkám, že jsou jako bez duše.
Vidíme v těch starších příbězích jen určitou nostalgii, krásný příběh, poctivou práci herců i celého filmového štábu nebo pouhou vzpomínku na doby minulé? Určitě kousek od každého, ale uvědomil jsem si ještě jeden fakt. Tyto pohádky vycházejí z příběhů, které si povídaly naše babičky, prababičky, praprababičky a vlastně celé generace. Jen s drobnými obměnami. A mají duši, duši našich předků, kteří je vyprávěli jako poučení pro mladší generace. Nebyl to jen příběh dobra a zla, i když to tak na první pohled vypadá. Ty příběhy se nevyprávěly pouze pro pobavení. Vyprávěly se pro předání určitého vědění. Pod povrchem příběhu byla skryta hluboká upřímnost, pravda a moudrost, která nám v současném životě tolik chybí. A možná právě proto jsem teď začal o pohádkách uvažovat jinak než předtím. V době, kdy se najednou odkrývají věci, o kterých jsme před pár lety neměli ani tušení. Možná nás ani nezajímaly. A možná nastává čas začít se zajímat, přestat měřit dvojím metrem a pokusit se najít ve svých životech čistotu, rovnováhu a souvislosti. Jak nás učí ty dávné příběhy našich „pra a babiček“.
Vážení a milí přátelé, přeji vám i vašim blízkým krásné a klidné prožití svátků vánočních, mnoho radosti a pohody v kruhu rodiny a přátel. Přeji vám, abyste prožili naplněné vánoce bez stresu a shonu, abyste si mohli vychutnat ty chvíle klidu při procházce zimní přírodou nebo večerním rozzářeným městem, při poslechu oblíbené hudby nebo sledování pohádek či při příjemném povídání se svými milými. Přeji vám kouzelné a požehnané svátky vánoční. A do nového roku, s vámi všemi připíjím především na zdraví, štěstí a lásky a také přeji hodně sil a energie pro celý rok 2016. Těším se na setkání s vámi.
Petr Hylena, předseda spolku
Podrobný obsah čísla:
- Příběh paní Jarmily
- Léčená centra jak je neznáte – Olomouc
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Praze
- Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Olomouci
- XI. Vzdělávací seminář pro nemocné s mnohočetným myelomem, jejich rodinu a přátele
- Panelová diskuse s odborníky aneb otázky a odpovědi