Mnohočetný myelom a rizika jeho vzniku

Publikováno 25.8. 2014

Choroba nazývaná mnohočetný myelom vzniká na základě zhoubné proměny plazmatických buněk. Normální, zdravé plazmatické buňky podléhají regulačním vlivům těla, při dosažení dostatečného počtu je jejich rozmnožování zastaveno.

Zhoubná maligní proměna těchto buněk vede k tomu, že začnou bujet, extrémně se množit a zcela se vymknou z vlivu regulačních mechanismů lidského těla. A tak z jedné maligně změněné plazmatické buňky vzniká obrovské množství potomků (stejného rodu neboli stejného klonu – latinsky monoklonálních), kteří mají stejné znaky jako měla původně maligně změněná buňka, produkující stejný typ imunoglobulinu neboli monoklonální imunoglobulin.

Tyto nádorové plazmatické buňky neboli buňky myelomové produkují protilátku, nebo někdy její část, která se nazývá monoklonální imunoglobulin neboli též paraprotein. Imunoglobuliny mají člověka chránit proti infekcím, ale monoklonální imunoglobulin není schopen tuto funkci plnit.

Množství této chorobné protilátky (monoklonálního imunoglobulinu) souvisí s aktivitou choroby. Koncentrace monoklonálního imunoglobulinu v krvi a v moči se proto pravidelně stanovuje a dle jejího vývoje se u nemocného usuzuje na zvyšování či snižování aktivity onemocnění.

Myelomové buňky zabírají v kostní dřeni stále více a více prostoru na úkor buněk zdravých, které utlačují. V kostech se vytvářejí ložiska (léze) patrná na rentgenových snímcích jako otvory. Proto toto onemocnění nazýváme mnohočetný myelom (myelom=z řečtiny otvor v kosti). Myelomové buňky jsou odvozeny od krvinek, proto se tato nemoc řadí ke krevním chorobám a léčí se zcela jinak než vlastní nádory kostí, které vznikají z kostních buněk.

Nemoc je závažná, ale velmi dobře i když dlouhodobě léčitelná a přední odborníci začínají hovořit o tom, že je možné považovat mnohočetný myelom za nemoc chronickou a za určitých podmínek a při včasném zahájení léčby za nemoc vyléčitelnou. Pro podpoření úspěchu léčby je nutná dobrá a trvalá spolupráce pacienta a jeho rodiny s odborným lékařem – hematoonkologem ve specializovaném centru, ale také s praktickým lékařem a případně s dalšími specialisty. Je výhodné, pokud kompletní informaci o nemoci získá také někdo z příbuzných či blízkých, protože pak může pacientovi pomoci správně reagovat na nové situace v jeho životě.

Na otázku rizika vzniku mnohočetného myelomu podobně jako na otázku, proč vznikají jiná maligní onemocnění, neznáme zatím přesnou odpověď. Jsou známy některé rizikové faktory, při jejichž přítomnosti je riziko vzniku myelomu vyšší než v průměrné populaci.

Patří k nim:

  • obezita
  • zvýšený kontakt s pesticidy (chemikálie na hubení plevele)
  • zvýšený kontakt s dioxiny (velmi jedované organické látky chemicky vyráběné, které však vznikají také při spalování umělých hmot s PET láhví v běžném ohni či kamnech)
  • zvýšený kontakt s organickými rozpouštědly
  • vrozené poruchy imunity (obranyschopnosti) člověka
  • získané defekty imunity napříkald vlivem nemoci AIDS

Rodinní příslušníci velmi čato kladou otázku, zda se jedná o dědičné onemocnění. Na tuto otázku je dnes jasná jednoznačná opověď: NE, mnohočetný myelom (plazmocytom) není dědičné onemocnění v pravém slova smyslu. Je však nutno připustit, že v rodinách, v nichž se tato nemoc vyskytla, mají pokrevní příbuzní prvního řádu mírně zvýšené riziko onemocnět jak touto, tak i jinou maligní krevní nemocí.

Zdroj: Adam, Z., Maisnar, V., a kol. Mnohočetný myelom, jak včas rozpoznat tuto nemoc a jak s ní žít. Informace pro nemocné a jejich blízké. 3. přepracované a doplněné vyd. Brno: MÚ, 2009. 73 s. ISBN 987-80-210-4680-1.
Podobné články lze najít v těchto kategoriích: Diagnostika