Příběh paní Judity s komentářem specialistů

Související 25.8. 2014

Doktorem bez vzdělání aneb moudrá kniha povídá ….

A proč vlastně? Stačila jedna krátká nebo spíš dlouhá návštěva u praktického lékaře. Je fakt, že má vynikající otevírací dobu v ordinaci a tak, když jsem vyzvedla dceru ze školky, vyvenčila “zabijáka” jorkšíra, mohla jsem v půl páté k lékaři.

Ještě jsem zapomněla zmínit, že patřím mezi hematoonkologické pacienty a tedy potřebuji trošičku jinou péči v případě nachlazení, viróz atd. Paradoxně po skončení léčby jsem odešla od svého praktického lékaře. Jeho vtipné poznámky typu: “Jéééé, ty ještě žiješ? Podle statistiky už tady nemáš být.”, mě donutily k tomu, abych hledala nového lékaře. Dívám se na stránky a nacházím cosi, co vypadá velice zajímavě. A vypadá to, že doktoři v tomto sdružení budou profesionálové se zkušeností. Ale ouha. Můj příběh začíná …

Moje první překvapení nastalo už v čekárně. Pan doktor je zřejmě poctivý, protože od 14.00 hodin do půl páté vzal dva lidi. Nu což, říkám si. Zřejmě odborník. Na stránkách má uvedené i zkušenosti z onkologické praxe. Taky fain, profík každým coulem. Je půl šesté a přicházím na řadu. S mojí rýmičkou a kašlem – jak říká můj přítel. Pan doktor se vyptá na všechno, na co se může zeptat, neustále píše cosi latinského do zprávy a pak to přijde.

“Asi máte alergii”, říká pan doktor a hned se zkušeně ptá. “A jakou máte rýmu?”.

“Takovou, že se dusím”, odpovídám.

“No a co ty průdušky? Poslouchala jste se?”, zní další otázka.

“Promiňte, nemám doma stetoskop”, odpovídám zcela zaskočená.

“A CRP jste si měřila?”

To už se nezmůžu na nic jiného než na otázku. “Prosím?”. Takže mi došlo, že si musím objednat stetoskop a k tomu ještě přístroj na měření CRP a k tomu taky jehly, rukavice, no prostě všechno, čím si můžu odebrat krev. Teď mě napadá, že ještě potřebuji malou domácí laboratoř, abych si mohla udělat kompletní krevní obraz.

Dostáváme se ovšem k tomu nejlepšímu. Jeho otázka: “Co byste si naordinovala za léky?” mě dostává do kolen. Ale to není všechno, rada odborníka zní: “Víte co, tady je seznam všech dostupných léků a vyberte si”. Vracím se se seznamem zpátky do čekárny a začíná moje samoléčení.

Tak si říkám: “Asi mám zánět dolních a horních cest dýchacích, takže zřejmě potřebuji nějaká antibiotika.” Otvírám moudrou knihu a vzpomínám si na jednu krásnou – Nezbednou pohádku, kde stařenka říká: “Moudrá kniha povídá tuhle těmi řádky, že je těžká cesta tam, ještě těžší zpátky.” Hledám a nacházím cosi, co jsem kdysi v minulosti užívala. S velkou radostí mu lék v moudré knize ukazuji a on ho vítězoslavně předepisuje. Pouze mi doporučil, abych ho začala užívat až v tu chvíli, kdy uznám za vhodné, že je čas na antibiotika.

Takže díky tomu, že mám objednaný stetoskop a malou domácí laboratoř si můžu antibiotika v klidu nasadit, až přijde ten správný čas. Dávkování budu řešit podle návodu. Asi. Anebo si nic neobjednám a budu to řešit pocitově anebo se prostě jen podívám z okna a řeknu si: “Dneska by to šlo”.

Vyzvedávám si mnou vybrané léky v lékárně a ptám se lékárníka, jak se lék užívá. Vyprávím mu svůj příběh a jen se směje. Lék si ale statečně beru domů a schovávám ho do skříňky a chodím se na něj dívat. Taky se dívám z okna, jestli už není čas jej nasadit.

Závěrem použiji jeden trefný výrok báby Kelišové: “Kam jsme to dojeli? Velebnosti jdu ….”.

A abych nezapomněla, za dva dny se můj zdravotní stav tak zhoršil, že jsem si léky sama nasadila a pro jistotu se objednala na plicní. Tak uvidíme, jestli jsem si je nasadila včas. A to jsem pacientem po opakované autologní transplantaci kostní dřeně a tedy jakýkoliv zánět pro mě může mít fatální následky. Automaticky si ráno zajdu na placený odběr krve, protože moje doktorka neordinuje a k panu doktorovi v zástupu už nikdy nepůjdu.

Jak se v takové situaci zachovat?

Příběh jistě neuvěřitelný, bohužel ho napsal život sám. Po konzultaci se specialisty z oblasti hematoonkologie jsme sestavili seznam doporučení, jak se může pacient zachovat, pokud by se do podobné situace dostal.

  1. Pokud se lékař chová tímto způsobem nelze jej vnímat jako profesionála. Rozhodně je namístě hledat jiného odborníka. Změnu svého rozhodnutí nepovažujte za nevhodné, setrvání u takového odborníka by naopak mohlo být ohrožující. Jde o Vaše tělo, o vaše zdraví.
  2. Pokud hledáte nového praktického lékaře, nebo jakéhokoliv jiného odborníka-zdravotníka, je vždy vhodné pokusit se nalézt informace o jeho dosavadní práci. I když se jedná o subjektivní zkušenost, může vám tato informace mnohé napovědět. (Pokud hledáme odborníky v jiných oblastech, po doporučení pátráme téměř automaticky – proč nepostupovat stejně i ve vztahu ke zdravotníkům).
  3. Najít si dobrého praktického lékaře, který je podobně obeznámen s vaší nemocí (mnohočetný myelom), sleduje její vývoj a zajímá se o způsob léčby, je nezbytně nutné. Nejen pro zvládání “běžných” zdravotních problémů (jak jsou např. popisovány v příběhu), ale také v případě akutních komplikací, hlavně v případě, kdy je vaše léčebné centrum vzdálenější od vašeho bydliště. Pro prvotní zvládnutí akutního stavu je praktik často nezbytně nutný, další léčbu již samozřejmě vede specializované centrum.
  4. Není nutné, aby praktický lékař znal podrobně mnohočetný myelom v okamžiku vaší první návštěvy. Je ovšem nezbytně nutné, aby měl zájem si o této nemoci a vašem zdravotním stavu zjistit co nejvíce, pokud se rozhodne přijmout vás do své péče.
  5. Lékaři specializovaných center často nemají kapacity řešit všechny běžnější zdravotní problémy u všech svých pacientů. Na druhou stranu o nich potřebují být informováni. Ideálně by měla fungovat spolupráce mezi specialistou, praktikem a pacientem.
    Proto velmi doporučujeme docházet na pravidelné kontroly nejen ke svému specialistovi-hematoonkologovi, ale také pravidelně navštěvovat svého praktika. Oba odborníci potřebují být seznámeni s ordinacemi, které provedla druhá strana, aby mohla být zajištěna odpovídající péče.
  6. Také přímá telefonická domluva praktika se specialistou-hematoonkologem je výbornou formou splupráce. Nebojte se svému praktickému lékaři dát kontakt na svého specialistu.
  7. Dalším důvodem, proč by se měl váš praktický lékař aktivně zajímat o váš zdravotní stav a konzultovat se specialistou je příprava různých “doporučujících zpráv”. V okamžiku, kdy potřebujete zprávu pro posudkového lékaře, zprávu pro žádost o výhody sociálního zabezpečení, žádost na poukaz do lázní apod., žádáte o její vyhotovení praktického lékaře. Pokud není dostatečně informován, může být vaše žádost zamítnuta právě na základě “doporučující zprávy” vyhotovené praktickým lékařem.
  8. Jestliže se váš praktik nezajímá o léčbu prováděnou ve specializovaném centru a nechce komunikovat s vaším specialistou, pak je vhodnější nalézt jiného praktického lékaře.
  9. Pokud se dostanete do podobné situace, jakou popisuje příběh, je na místě oprávněná stížnost, kterou můžeme směřovat na vaši smluvní pojišťovnu či Lékařskou komoru. Pokud se lékař takto chová k vám, je velká pravděpodobnost, že tak postupuje častěji a jeho přístup je ohrožující a vysoce neprofesionální.
  10. Pokud máte pocit, že postup vašeho lékaře není správný nebo prostě jen chcete znát názor jiného odborníka, nestyďte se a vyhledejte ho. Máte na to nárok: “Právo na druhý názor lékaře je obsažen také v zákoně o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.). výkon by měl být hrazen zdravotními pojišťovnami, jako kontrolní klinické vyšetření. Tento postup doporučujeme spíše z hlediska celkové strategie vaší léčby než v případě řešení “běžných” zdravotních potíží.
  11. Ke konzultaci strategie své léčby můžete také využít vzdělávací semináře, které pořádá
  12. Klub pacientů mnohočetný myelom a Česká myelomová skupina, nadační fond. Přítomní odborníci jednotlivých specializovaných center jsou vždy připraveni s vámi vaše problémy probrat a nabídnout vhodná doporučení.
  13. Je také možné využít elektronickou poradnu, která je k dispozici na www.mnohocetnymyelom.cz (Zeptejte se).
Publikováno v prosinci 2013, Bulletin-klubový časopis