Byla jsem v lázních …..

Související 21.1. 2021

Příběh paní Heleny

Vážení a milí přátelé, tak jako vy, i já patřím mezi ty „šťastlivce“, kterým se do života připletl mnohočetný myelom. Jsem Slovenka a životní cesty mě zavály sem, do Česka. Žiju tu už dvacet let a z toho se deset let léčím s myelomem. Díky skvělým lékařům, kteří o mě pečují a úžasným sestřičkám, které jim v tom víc, než dobře pomáhají, vlastně díky celému zdravotnickému personálu a snad trochu i díky svému vlastnímu úsilí, (protože nechci jen tak sedět a čekat co bude dál, ale pokud je to v mých silách, chci něčím přispět), jsem už sto sedm (ano 107) měsíců v remisi. Bez přerušení jakoukoliv léčbou myelomu!

Ani mě se ovšem nevyhnuly všechny nepříjemné vedlejší účinky, ale beru věci v životě tak, jak přicházejí, snažím se žít naplno. Vždy jsem měla ráda sport a pohyb, začala jsem cvičit jógu s Klubem a jak to bylo jen trochu možné, začala jsem ji 2x týdně předcvičovat pro seniory. Chodím na procházky, mám ráda divadlo, vyrábím různé věci, třeba z keramiky. Samozřejmě, že ani mně není vždy do zpěvu a jsou chvíle, kdy se vůbec necítím dobře a zaháním různé myšlenky, ale pořád se snažím nebýt druhým na obtíž, a naopak být ještě trochu užitečná. Mám v Brně syna, snachu a krásné vnoučky, které hlídám, když je potřeba. Snažím se tak aspoň částečně splatit jejich pomoc a oporu, kterou mně poskytli a stále poskytují, když ji potřebuji. Nejen oni byli a jsou mou oporou, mám v Bratislavě ještě dceru, dospělou vnučku a o něco málo mladšího vnuka. Nikdy jim nebylo na obtíž přijet, když jsem je potřebovala a já teď, když je mi dobře, za nimi často zajedu a těším se z jejich podpory. Jsem hrdá na své děti a jsem přesvědčená, že bez nich bych tu už dnes asi nebyla.

Ale proč jsem se vlastně do psaní pustila. Opravdu se snažím úsilí lékařů a sester v péči o mé zdraví co nejvíce podpořit. Jednou z možností, kterou jsem zatím nikdy nevyzkoušela, je pobyt v lázních. Nebyla jsem si jistá, jestli dostanu schválení, ale během několika dnů přišlo. Žádala jsem o pobyt v lázních ve Velichovkách, a ještě předtím, jsem si rezervovala jednolůžkový pokoj. S velkým očekáváním jsem 14. října 2019 nastoupila do lázní a přemýšlela, jestli a jak to do toho 4. listopadu, kdy měl můj pobyt končit, zvládnu. Podzim už byl v plném proudu, trochu jsem se obávala plískanic, ale počasí příjemně překvapilo. Po celou dobu mého pobytu bylo nádherné, slunečné počasí.

Byla jsem v lázních, takže mě od začátku čekal řád, mně do té doby neznámý. Příjímací procedura, následovalo ubytování a potom návštěva u lázeňského lékaře, který měl naplánovat vhodné procedury. Těšila jsem se na bahenní koupele, o kterých jsem tolik četla a slyšela, ale bohužel ty jsem podstoupit nemohla. Proč, to jsem se později dozvěděla od paní primářky. Teplota rašeliny je poměrně vysoká a mohla by způsobit následné komplikace. To, že se myelomu ve Velichovkách opravdu věnují potvrzovala nejen jejich znalost myelomu a všech možných komplikací, ale také, pro mnohé jiné lázně, nevídaná koncentrace pacientů s myelomem. Byla jsem šestnáctý pacient od doby, kdy získali indikaci pro léčbu myelomu (což bylo na sklonku roku 2018) díky spolupráci s hematoonkology. Procedury, které jsem nakonec absolvovala patřily k těm klasičtějším: cvičení v bazénu se zaměřením na posilování ramen, protože s nimi mám problém, dále suchou, uhličitou koupel, individuální cviky a částečnou klasickou masáž zaměřenou pouze na trapézy a šíjové svaly. Také jsem si dopřála perličkové koupele, bylinné koupele, cviky na posílení zádových svalů, střídané koupele plosek nohou pro snížení příznaků neuropatie a parafin na ruce. Procedury byly opravdu naplánované podle mých individuálních potřeb, tak, aby se co nejvíce posílil svalový systém a ulevilo se problémovým místům. Samozřejmě, že pokud chci, aby ten efekt vydržel, musím cvičit i doma, což se mi zatím celkem daří.

Lázně jsem, po tom všem, co jsme na seminářích a setkáních o lázních slyšeli, vnímala hlavně jako podporu své léčby (nebo v mém případě možnost, napomoci k udržení dlouhodobé remise), prostě posílit tělo i duši. Pokusím se trochu podrobněji popsat některé z procedur, které jsem podstoupila, ale dopředu se musím omluvit všem lékařům, za své neodborné vyjadřování. Moc se mně líbilo třeba cvičení v bazénu. Někdo by se mohl bát, že je to trochu nebezpečné, jiný má strach z nachlazení a někdo nechápe, k čemu to může být dobré. Cvičit ve vodě! Já jsem toto cvičení měla předepsané hlavně kvůli bolestem ramene, abych kloub uvolnila a v rámci možností rozpohybovala. Voda totiž přirozeně nadnáší a mnohé cviky, které jsou při běžném cvičení obtížné nebo dokonce nezvladatelné, se ve vodě dají zvládnout celkem dobře. Mohu všechny ubezpečit, že vstup i výstup do bazénu je opravdu pohodlný a bezpečný, voda příjemně teplá a všechny cviky rozdělené do různých stupňů obtížnosti, kontrolované vždy přítomným fyzioterapeutem.

Kromě potíží s ramenem mě, jako většinu pacientů s myelomem, trápí bolesti zad, hlavně v oblasti trapézů (leží v horní části zad a spojují hlavu s krční páteří, lopatkami a s hrudní páteří, zasahují i část ramen). Proto jsem měla rozepsánu individuální tělesnou výchovu, kdy se mi věnoval osobní fyzioterapeut. Ten mě vždycky předvedl a pak naučil, jak tuto oblast uvolnit a posílit. Jakmile jsem cvik uměla, tak už jen kontroloval, jestli si hodinu od hodiny opravdu cvik pamatuji správně. Kromě toho jsem chodila cvičit se skupinou, kde jsme se učili obecnější cviky. V loňském roce jsem si zlomila nohu a měla poškozený kotník, takže jsem opravdu hodně ocenila střídavé koupele, které napomohly mé celkové fyzičce.

Také jsem absolvovala suchou uhličitou koupel. Pokud by si někdo myslel, že jsem si hověla ve vaně, vyvedu ho z omylu. Zapnuli mě do vaku, který se následně naplnil oxidem uhličitým. Procedura má zvýšit prokrvení tkání a tím zvýšit schopnost krve transportovat kyslík do buněk. Tím dochází ke zlepšení činnosti tkání a samozřejmě všech orgánů. Mimo jiné napomáhá snížit revmatické obtíže nebo příznaky osteoporózy. Také aplikace parafínu krásně prohřeje organismus, i když spíše lokálně, podle toho, kde je aplikován. Já jsem ho měla předepsaný na ruce, ale může se přikládat i na jiné části těla. Dokáže zmírnit bolesti a tuhnutí svalů, je tedy ideální pro ty, kteří trpí revmatickými bolestmi. Mimoto je to příjemná, relaxační procedura, která díky tomu, že parafín osahuje vonné oleje, příjemně promastí suchou kůži, zjemní ji, a ještě má uklidňující účinky.

Pokud na tom nejste s pohybem právě nejlíp, nemusíte se bát, všechno je dobře uzpůsobené tomu, abyste se v prostorách lázní bez problémů mohli pohybovat. Bylo zde mnoho pacientů po operaci kloubů, kolen i zad a všichni se vždy, bez problémů, s pomocí výtahů, dostali včas tam, kam potřebovali. Samozřejmě, že my, kteří jme na tom byli pohybově lépe, jsme měli širší možnosti pohybu, ale i mimo lázeňského vyžití. Ovšem i pro ty, kteří se mohli pohybovat méně, byl zajištěn mimo lázeňský program a pokud chtěli, mohli se ho zúčastnit.

Jak už jsem psala, vždycky jsem byla aktivní člověk, proto se odmítám, kvůli své nemoci, aktivity vzdát. V tomto smyslu se mně v lázních opravdu moc líbilo. Volný čas jsme si mohli plánovat podle svého uvážení, do kratších vycházek, přes delší túry až po víkendové výlety. Nechyběly ani proslulé lázeňské taneční zábavy. Příroda v okolí Velichovek je opravdu nádherná. Pro ty, kteří nezvládnou ani delší procházku je k dispozici krásný park. Také samotní zaměstnanci lázní pamatují na to, aby se jejich klienti nevěnovali jen fyzické stránce svého těla, ale posílili i svou psychiku. Organizují výlety do okolí s průvodcem a výkladem, navštívili jsem Nové Město nad Metují, prohlédli jsme si vyhlášenou památku – zámek Kuks s kouzelným parkem a sochami proslulého Matyáše Bernarda Brauna. Už sama jsem se rozjela do Ratibořic, abych si prohlédla Babiččino údolí, neodmyslitelně spjaté se vzpomínkami na Boženu Němcovu a povinou školní četbu. Také jsem si prohlédla nedalekou vojenskou pevnost Josefov v Jaroměři a nemohla jsem vynechat ani betlém v Novém lese, jehož autorem je rovněž Matyáš Braun. Pokud vás výlety nelákají, samotné okolí Velichovek je velmi krásné. Často jsme chodili k hotelu K-Triumf, kde je krásná obora se zvířaty: daňci, mufloni, srnky, koně a další zvířata. Obora je přístupná, sedávali jsme na terase a večer pozorovali, jak se zvířata scházejí k jezírku a ptáci slétají ke krmítkům. I v lázních jsem si mohla zacvičit svou oblíbenou jógu nebo vyzkoušet malování na sklo. Mám ráda takové tvořivé činnosti a pod vedením profesionálky jsem si namalovala krásné obrázky.

Tak to je asi všechno, takto nějak vidím lázně já, tak jsem si je prožila a užila. Možná jsem se mohla víc věnovat popisu jednotlivých procedur a jejich účinku, ale to nebylo mým záměrem. Chtěla jsem vám popsat svou zkušenost, která je celková. Lázně nejsou jen procedury, které rozhodně mohou zjednodušit některé zdravotní problémy, ale také mohou pomoct vyčistit hlavu. Myslím si, že obojí je pro nás hodně důležité. Nejsem schopná popsat všechno, co jsem za dobu pobytu v lázních zažila, ani to není možné. Rozhodně bych však tomu, kdo by o pobytu v lázních ve Velichovkách uvažoval, doporučila: „Jeďte. Zlepšíte si kondičku, odpočinete si, potkáte nové lidi a uvidíte místa, na která byste možná nikdy sami nejeli. A po pár dnech doma možná zjistíte, že byste se tam někdy rádi vrátili zpět“.

Přeji vám všem, aby váš život s myelomem nebyl omezen pouze návštěvami v čekárně a v ambulanci hematoonkologie, případně návštěvami ambulancí jiných lékařů a přemýšlením o nemoci, ale abyste si s radostí užívali každý den, který máme k dobru.

Publikováno v květnu 2020, Bulletin – klubový časopis.