Psychické a emocionální změny

Publikováno 25.8. 2014

V době diagnózy mnohočetného myelomu mnoho lidí začíná přemýšlet o sobě, o rodině, o životě a o smrti a to často velmi osobitým způsobem. Proces objevování vlastní smrtelnosti spojený navíc s celou řadou emocionálních a psychických změn, může u celé řady pacientů život a náhledy na něj významně změnit. Není neobvyklé, že se může objevit některý z níže uvedených prožitků.

• Pociťovaný nedostatek kontroly nad sebou a svým životem.
• Smutek, jako jedna z emocí představuje stav nálady, která je opakem radosti. Smutek vzniká jako reakce na událost, která se vás nepříjemně dotýká, tedy v tomto případě reakce na zjištění, že jste nemocní a vaše nemoc je závažná. Smutek většinou rychle odeznívá, pokud tomu tak není, potom může dlouhodoběji prožívaný smutek plynule a nepozorovaně přejít až v depresi.
• Strach, je emocí, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho typické projevy, jako je zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.
  Strach může mít různé stupně podle intenzity prožívání od prosté obavy nebo bázně, které lze překonat snadněji až po intenzivněji pociťovanou hrůzu, děs nebo zděšení. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, a pokud prožíváte strach v souvislosti se svým onemocněním, je naprosto přirozené, že tato emoce se přenáší i do vašeho nejbližšího okolí.
• Beznaděje. Jedná se o psychický stav pocitu bezmocnosti (nemám moc nad sebou).
• Frustrace. Typicky se rozvíjí v situaci, kdy se něco důležitého nepovede a v nejbližší době ani není šance to napravit, protože to už prostě není možné, anebo v tom brání něco, s čím si nelze poradit. Projevuje se jako pocit zmaru z nemožnosti něčeho dosáhnout nebo uspokojit některou ze základních potřeb. Frustrace je stav závažného neuskutečnění potřeb, které jsou vysoce individuální. Například pro někoho může být frustrující přestávka před dalším cyklem chemoterapie, pro jiného čekání na výsledky vyšetření a pro dalšího oznámení výsledků vyšetření, zatímco pro jiného je to úleva. Frustrace se může projevit i v důsledku opakovaného odmítnutí nebo z výzvy, která přesahuje schopnosti daného člověka.
  Další důležitý faktor představuje frustrační tolerance, tedy míra osobní odolnosti jedince. Ač může být dvěma lidem stejná situace skutečně nepříjemná, ten s vyšší mírou frustrační tolerance ji snáší nepochybně lépe. Pokud tomuto stavu čelíme častěji, frustrační tolerance se zvyšuje. Postupně začneme rozdělovat věci na podstatné (velké), na nichž nám skutečně záleží a na nepodstatné (malé), kvůli nimž nemá smysl se rozčilovat. Frustraci lépe snáší dospělí než děti nebo starší osoby. Frustrující situace se také mnohem lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob. Člověk pak nemá pocit, že je na vše sám.
  Pokud frustrace trvá delší dobu, může se z ní stát deprivace tj: strádání, což je už závažný psychický stav, který může negativně poznamenat další vývoj jedince. Pokud jedinec ztrácí smysl života, jedná se o existenciální frustraci, která může vést až k pokusu o sebevraždu. Tento krajní stav se dá samozřejmě léčit za pomoci odborníků.
• Změna ve způsobu, jakým člověk přemýšlí o sobě a o své budoucnosti.

Vedle těchto negativních prožitků se u vás mohou projevit také pozitivní změny a to nejen v myšlení, ale především ve vašich postojích, např.:

• ocenění odolnosti svého těla,
• pocity klidu, smíření,
• pocity chuti bojovat, nevzdávat se,
• víru, že je možné nemoc zvládnout,
• optimismus a hledání pozitivních okamžiků ve svém životě,
• těšení se na každý nový den,
• pocity vděčnosti,
• povědomí o konečnosti života, a z něj plynoucí pocit ocenění a snahy užít si nyní život naplno,
• pocity pozitivního posunu v prioritách a v životních hodnotách.

Doporučení pro vyrovnání se s životními změnami

Pro psychické vyrovnání se se změnou ve vašem životě v důsledku onemocnění mnohočetným myelomem existuje několik doporučení, která člověku pomáhají žít s pocitem „kontroly nad situací“. Zde je malá nabídka.

• Diskutujte se svým ošetřujícím lékařem o všech negativních dopadech vaší léčby na váš psychický i fyzický stav, na váš eventuální vzhled apod., buďte na případné změny připraveni, mějte jasno v tom, co jsou a jak vypadají vedlejší účinky vaší léčby.
• Žádejte a nebojte se přijímat pomoc vašeho okolí, rodiny, přátel, řekněte si o pomoc, pokud ji chcete. Nebojte se však také říci, že případná přílišná péče a starostlivost vašich blízkých vám nedělá dobře, svazuje vás a prohlubuje vaše obavy a úzkost.
• Snažte se co nejvíce si zorganizovat váš každodenní život a využívejte možnost pomoci vašeho okolí. To vám umožní mít více času na sebe a může posílit vaše soustředění se na své uzdravení. Nebojte se proto říci si o pomoc svým blízkým.
• Poskytněte si přiměřený čas na přizpůsobení se nové situaci. Proces učení přijmout diagnózu a podstupující léčbu přinesou do vašeho života celou řadu změn. To vyžaduje čas nejen na přizpůsobení se jim, ale i schopnost podívat se sám na sebe novým způsobem, novým úhlem pohledu. Nebojte se každý den pochválit a ocenit, jak skvěle svoji novou situaci zvládáte, nevzdáváte se a věříte si.
• Promluvte si s ostatními, kteří prožívali a prožívají podobné situace. Mnohokrát rozhovory s ostatními pacienty, či účast na rozmanitých akcích pacientské organizace a prožitky s lidmi, kteří byli ve stejné situaci, vám mohou poskytnout více porozumění k přijetí vašeho onemocnění a více naděje.
• Zůstaňte pokud možno optimističtí, pokuste se navodit ve své duši klid. Pamatujte, že osobní vlastnosti, jako je smysl pro humor a upřímnost jsou velmi ceněny vašimi přáteli a vaší rodinou. I oni jsou totiž novou situací hluboce zasaženi a váš optimismus jim velmi pomáhá v jejich úsilí být vám odpovídající oporou.
• Nebojte se požádat o pomoc psychologa, pokud budete prožívat delší dobu pocity úzkosti, izolace, deprese nebo stresu, či se vám bude zdát, že život pro vás ztratil smysl a budete propadat beznaději. Pamatujte si, že psycholog vám neuškodí, neublíží, ale naopak pomůže. A taky věřte, že psycholog pracuje v rámci podpory s převážně duševně zdravými lidmi a bát se jakýchkoliv srovnání a klišé ve smyslu „jdu k psychologovi“ rovná se „jsem blázen“, je výmysl a předsudek.
• Zůstaňte pokud možno aktivní. Fyzická aktivita a zejména pohyb vytváří pro vaše tělo potřebnou energii. Společné aktivity v podobě procházek, setkání a rozmanitých činností jsou důležité v pomoci soustředit se myšlenkově a prožitkově na něco jiného, než je vaše onemocnění.

Připraveno s využitím textů: Malinová, Ludmila a kol. Psychologická podpora pro pacienty s mnohočetným myelomem a jejich rodinné příslušníky. 1. vyd. Praha: Alive, 2009. 26 s.