Slovníček pojmů

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | X | Z

A

Analgetika: Léky, které zmírňují bolest. Aspirin a Paralen mají mírné analgetické účinky.

Anémie (chudokrevnost): Snížený počet červených krvinek, většinou je hladina hemoglobinu (červeného krevního barviva) nižší než 100 g/l, kdy 130-140 g/l je norma. Myelom blokuje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Může tak způsobovat pocity nedostatečného dechu, slabost a únavu, jako projevy anémie.

Anestezie: Ztráta citlivosti (vnímání) určité části těla nebo vědomí. Lokální (místní) anestezie způsobuje ztrátu cítění určité části těla. Celkovou anestezií je navozen umělý spánek.

Angiogeneze: Vznik, novotvorba cév, která obvykle doprovází růst nádorové tkáně (včetně myelomu).

Antibiotika: Léky užívané k léčbě infekcí.

Antiemetika: Léky předcházející nebo tlumící nevolnost a zvracení (např. se podávají preventivně před chemoterapií).

Antigen: Jakákoli cizí látka (bakterie, viry, toxiny), jejíž přítomnost v těle způsobí, že imunitní systém těla tvoří proti ní protilátky.

Aspirace kostní dřeně: Odběr vzorku tekutiny a buněk kostní dřeně pomocí speciální jehly k mikroskopickému vyšetření.

Nahoru

B

Benigní: Nerakovinné, nenarušuje okolní tkáň nebo se nerozšiřuje do dalších částí těla.

Bílé krvinky (leukocyty, WBC): Obecné označení pro různé buňky, které jsou v těle schopny bojovat s choroboplodnými zárodky, infekcemi či alergiemi. Tyto buňky se vyvíjejí v kostní dřeni a uzlinách a jsou krví přenášeny do celého těla. Bílé krvinky dělíme na: neutrofily, lymfocyty, monocyty, bazofily a eosinofily.

Biopsie: Odběr malého množství tkáně k mikroskopickému hodnocení, umožňuje stanovit přesnou diagnózu a rozsah onemocnění.

Biopsie kostní dřeně: Odběr vzorku tkáně z kosti pomocí speciální jehly. V odebraných vzorcích je kontrolováno, zda nejsou přítomny nádorové buňky. V případě že jsou tyto buňky nalezeny, patolog posoudí, jak moc je kostní dřeň zasažena. Biopsie kostní dřeně se obvykle provádí zároveň s aspirací.

Bisfosfonáty: Druh léků, které se vážou na povrch kosti, kde se vstřebávají a chrání tak kost před odbouráváním.

Buněčná proliferace: Nárůst buněčné masy důsledkem růstu a dělení buněk.

Nahoru

C

CT (computerová tomografie): Vyšetřovací metoda, která využívá počítačem řízený rentgen k vytvoření trojrozměrného obrazu orgánů a struktury těla, k odhalení malých tkáňových poškození.

Cysta: Nahromadění tekutiny nebo polotuhých látek uvnitř váčku (ohraničená dutinka).

Cytokin: Látka produkovaná buňkami imunitního systému, které stimulují růst a aktivitu určitých typů buněk.

Červené krvinky (erytrocyty, RBC): Krevní buňky obsahující hemoglobin (červené krevní barvivo) a přenášející kyslík do celého těla a oxid uhličitý z těla ven. Tvorba červených krvinek je podporována hormonem produkovaným ledvinami - erytropoetinem. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny mají nedostatek tohoto hormonu a mohou být anemičtí (chudokrevní). Erytropoetin může být podáván uměle vyrobený. Další možností, jak doplnit červené krvinky je podání transfúze, zvláště v případě naléhavé potřeby. Uměle vyrobený erytropoetin je často podáván profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií nebo jako podpůrná léčba po podané chemoterapii (k léčbě již vzniklé anémie).

Nahoru

D

Dárce kostní dřeně: Osoba, která daruje zdravou kostní dřeň nemocnému, který prodělal vysokodávkovanou protinádorovou léčbu. Nemocnému se zdravá kostní dřeň předává v procesu zvaném transplantace kostní dřeně.

Denzitometrie: Metoda na měření kostní hustoty (denzity).

Dexametazon: Kortikoid (hormonální látka), která se podává společně s chemoterapií, může i samostatně.

DNA: Deoxyribonukleová kyselina - dědičná látka, velká molekula, která přenáší genetické informace potřebné pro buňky k jejich zdvojování a tvorbě bílkovin.

Nahoru

E

Edém: Otok, abnormální nahromadění tekutiny v určité části těla.

Elektroforéza: Laboratorní test, při kterém jsou molekuly séra separovány (tříděny) podle jejich velikosti a elektrického náboje. U nemocných s myelomem elektroforéza umožňuje změřit množství paraproteinu v krvi. Elektroforéza se používá jak při stanovení diagnózy, tak i při monitorování (kontrole) nemoci.

Enzym: Látka, která ovlivňuje biochemické děje v organizmu.

Erytrocyty (RBC): Červené krvinky, které přenášejí kyslík po celém těle a odvádějí oxid uhličitý z buněk.

Erytropoetin: Hormon produkovaný ledvinami. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny mají nedostatek tohoto hormonu a mohou tak být anemičtí (mít nedostatek červených krvinek) a může proto být účinné aplikovat synteticky vyráběný erytropoetin. Krevní transfúze je další možností, zvláště v případě okamžité potřeby. Uměle vyrobený erytropoetin je možné použít profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií a jako podpůrnou léčbu po chemoterapii.

Nahoru

G

Genová terapie: Léčba, která může měnit geny, které mohou stimulovat imunitní systém. Ve studiích s genetickou terapií nádorových onemocnění se zkoušejí zlepšit přirozené schopnosti organizmu bojovat s nemocí a ovlivnit nádorové buňky, aby byly citlivější k jinému druhu léčby. Léčba je založena na nahrazení poškozených nebo chybějících genů jejich zdravými kopiemi.

Granulocyty: Druh bílých krvinek, které mají schopnost ničit bakterie. Řadí se k nim neutrofily, eosinofily a basofily.

Nahoru

H

Hematogenní: Vznikající z krve nebo šířený krevním řečištěm.

Hematolog: Lékař, který se specializuje na nemoci krve a kostní dřeně.

HLA test: Krevní zkouška používaná k určení vhodnosti (shody) krve nebo kostní dřeně dárce s příjemcem transfúze nebo dřeně při transplantaci.

Hyperkalcémie: Vyšší hladina kalcia v krvi. Tento stav může způsobit různé příznaky, zahrnující ztrátu chuti k jídlu, nevolnost, žízeň, únavu, svalovou slabost, neklid a zmatenost. Vyskytuje se často u nemocných s myelomem a je způsobena vyplavováním kalcia do krve z poškozených kostí. Často je spojená se sníženou funkcí ledvin, protože kalcium může být toxické (jedovaté) pro ledviny. Z tohoto důvodu je hyperkalcémie obvykle léčena nitrožilním podáním tekutin v kombinaci s léky, které brání narušování kostí (bisfosfonáty) a společně s léčbou pro myelom.

Nahoru

Ch

Chemoterapie: léčba chorob chemickými látkami (léky). Nejčastěji se užívá ve smyslu léčby nádorů cytostatiky, která tlumí buněčný růst a ničí nádorové buňky. Spolu s chirurgickou léčbou a ozařováním (radioterapií) tvoří základ moderní terapie zhoubného bujení. Význam chemoterapie spočívá v likvidaci i malého počtu nádorových buněk, které není možné chirurgicky odstranit, včetně nepatrných metastáz. U řady nádorů chemoterapie výrazně zlepšuje jejich prognózu a někdy umožňuje i jejich vyléčení.

• Adjuvantní chemoterapie: Léčba podávaná navíc k první linii léčby, aby zvýšila účinnosti léčby, obvykle po chirurgickém odstranění co největšího množství nádorové masy.
• Kombinovaná chemoterapie: Užití více než jednoho léku v chemoterapeutickém režimu.

Chromozom: Řetězec tvořený DNA a bílkovinou v jádru buňky. Chromozom je nositelem genů a funkcí potřebných pro přenos genetických informací. Lidská buňka běžně obsahuje 46 chromozomů.

Chronický: Přetrvávající dlouhý časový interval; dlouhodobý.

Nahoru

I

Imunitní systém: Skupina orgánů a buněk, které produkují protilátky chránící organizmus před cizími látkami jako jsou bakterie, viry, toxiny a nádorové buňky.

Imunoglobulin (Ig): protilátka bílkovinné povahy. Imunoglobuliny jsou vytvářeny plasmatickými buňkami po setkání s cizorodým materiálem. Jeho funkcí je ochrana proti infekci, zneškodňování toxinů, imunologický dozor nad vlastními tkáněmi organismu aj.

Imunomodulační léky (IMiD): Léky ovlivňující imunitní reakci proti nádorovým buňkám (např. u myelomu).

Imunosuprese: Oslabení imunitního systému, které způsobuje nižší schopnost bojovat s infekčním nebo nádorovým onemocněním. Imunosuprese může být vyvolaná záměrně, jako např. při transplantaci kostní dřeně, kdy zamezuje odmítnutí dárcovské tkáně (kostní dřeně) nebo neplánovaná, jako např. reakce organizmu na podávanou protinádorovou léčbu.

Imunoterapie: Léčba stimulující či naopak potlačující přirozenou obranu organizmu, např. proti nádorovému onemocnění. Někdy se také nazývá biologická léčba.

Incidence: Počet nově diagnostikovaných onemocnění za 1 rok.

Indukční léčba: Počáteční léčba s cílem dosáhnout remise (potlačení) onemocnění u nově diagnostikovaných nemocných.

Informovaný souhlas: Nezbytný souhrn informací, které dává lékař nemocnému o navrhovaném způsobu léčby, aby se nemocný mohl rozhodnout zda podstoupí či nepodstoupí navrhovaný postup. Lékař by měl vysvětlit všechny procedury, objasnit rizika a výhody, i jiné možnosti léčby.

Infuze: Podání tekutin nebo léčivých roztoků nitrožilně.

Inhibitor: Látka schopná tlumit určitý děj.

Inhibitor proteazomu: Jakýkoliv lék (látka) brzdící normální funkci proteazomu (komplex buněčných enzymů).

Interferon: Hormon (cytokin) přirozeně produkovaný lidským organizmem v případě infekce nebo nemoci podporující funkci imunitního systému v boji s nemocí. Interferon může být uměle vyráběn a užíván jako forma imunoterapie, především v udržovací fázi onemocnění k potlačení růstu myelomových buněk a tím může napomáhat oddálení relapsu (znovuobjevení) onemocnění.

Nahoru

K

Kalcitonin: Hormon, produkovaný štítnou žlázou, který brání kostní resorpci (odbourávání).

Karcinogen: Látky, které vyvolávají nebo podporují růst nádorových buněk.

Katétr: Cévka, která se zavádí do žilního systému, aby umožnila nitrožilní podání léků nebo výživy. Centrální venózní katétr je speciální hadička, která je menším chirurgickým zákrokem zavedena do velké žíly blízko srdce, nejčastěji v oblasti hrudníku (v. subclavia) nebo třísla (v. femoralis). Katétr umožňuje podávání léků, tekutin nebo krevních derivátů a také odběr krevních vzorků.

Klinická studie (klinické hodnocení): Výzkumná studie zkoušející novou léčbu, která zahrnuje podávání léku nemocným. Každá studie je zaměřena na hledání nového způsobu předcházení, odhalení, diagnostikování nebo léčby nádorových onemocnění a snaží se zodpovědět různé vědecké otázky s touto problematikou spojené.

Kmenové (krvetvorné) buňky: Nezralé (nevyvinuté) buňky, ze kterých se vyvíjí všechny krevní buňky - červené a bílé krvinky, krevní destičky. Kmenové buňky se běžně nacházejí v kostní dřeni a mohou být "sbírány" pro transplantaci z kostní dřeně, ale i z periferní krve.

Krevní buňky: Drobné částice produkované kostní dření, skládají se z červených a bílých krvinek a krevních destiček.

Krevní destičky (trombocyty, PLT): Jedna ze tří hlavních krevních složek (mimo červených a bílých krvinek). Trombocyty ucpávají poškozenou žilní stěnu a podporují srážení krve, hrají tak hlavní roli v obraně proti krvácení.

Krevní obraz: Laboratorní vyšetření určující počet červených a bílých krvinek a krevních destiček ve vzorku krve.

Kostní dřeň: Měkká, houbovitá tkáň uvnitř kostí, která vytváří červené a bílé krvinky a krevní destičky.

Kyfoplastika: Aplikace tekutého cementu do poškozených částí kosti. Tato procedura může ulevit od akutní bolesti a zlepšit strukturu zhrouceného obratle.

Nahoru

L

Léková rezistence: Schopnost buněk odolávat účinkům určitých léků.

Leukocyty (WBC): Bílé krvinky pomáhající lidskému organizmu bojovat především s infekčními nemocemi.

Leukopenie: Nízký počet bílých krvinek.

Léze: Oblast (ložisko) abnormálně změněné tkáně.

Nahoru

M

Magnetická rezonance: Vyšetření, které využívá magnetické pole a poskytuje dvou nebo třírozměrné zobrazení orgánů nebo struktury uvnitř těla. Ukazuje vysoce kvalitní obraz měkkých tkání, zvláště v oblasti páteře, ale je méně přesné v případě kostních lézí (lytických ložisek).

Maligní: Zhoubný, schopný napadat okolní tkáně a rozšiřovat se do ostatních částí těla.

Medián: statistická charakteristika, která dělí statistický soubor na dvě stejně početné části. Používá se místo aritmetického průměru u statistických souborů výrazně asymetrického typu.

Metastáza: Dceřiné ložisko. Šíří se z jedné části těla na jinou. Když nádor metastazuje a vytváří nové ložisko, buňky v metastáze jsou stejné jako buňky prvotního nádoru.

Monoklonální protilátky: Jsou buď vytvořené imunitním systémem organizmu nebo jsou uměle vyrobené. Ty se spojí se specifickou buňkou (např. nádorovou) a využívají se k diagnostickým nebo léčebným účelům. Mohou být užity samostatně nebo jako přenašeči léků, toxinů nebo radioaktivních látek do nádorových buněk.

Myeloidní: Týkající se kostní dřeně, zvláště myelocytů (druh bílých krvinek). Někdy je užívaný pojem myelogenní.

Myelom: zhoubné nádorové onemocnění krve, charakterizované nadprodukcí abnormálního monoklonálního imunoglobulinu. Příčina onemocnění není známa, vyskytuje se spíše ve vyšším věku, častěji u mužů. Dochází ke zmnožení nádorových plasmatických buněk a jejich ukládání v kostech i na jiných místech těla. K projevům patří bolest kostí, patologické fraktury, snížení imunity s častějšími bakteriálními infekcemi, poruchy krevního obrazu (např. anemie), únavnost, zvýšený obsah vápníku v krvi aj. Toto onemocnění je považováno za nevyléčitelné současnými prostředky.

Nahoru

N

Neoplasma: Novotvar; tumor; nádor, může být benigní (nezhoubný) nebo maligní (zhoubný).

Neutropenie: Nízká hladina neutrofilů (druh bílých krvinek). Protinádorová chemoterapie může způsobovat neutropenii. Na rozdíl od lymfocytů, které jsou důležitější při protivirové obraně a které nejsou na protinádorovou léčbu tak citlivé. Neutropenii můžeme předcházet nebo ji zmírnit podáním tzv. růstových faktorů (G-CSF), např. přípravek Neupogen.

Nahoru

O

Onkogen: Část buňky, která řídí její růst a jejíž porucha může zvýšit nebo dovolit nekontrolovaný růst nádorových buněk. Poškození může být způsobeno vystavením karcinogenním podmínkám nebo dědičně. Je to gen, který je schopen zapříčinit změnu buňky zdravé v nádorovou.

Onkolog: Lékař, který se specializuje na léčbu nádorových onemocnění.

Osteoid: Nemineralizovaná kostní hmota. Po mineralizace kalciem tvoří novou tvrdou kostní hmotu.

Osteoporóza: Časté onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty (hustoty), většinou spojované s vyšším věkem. Difúzní postižení kostí myelomem se na RTG snímku a při měření kostní denzity může jevit jako osteoporóza.

Nahoru

P

Paliativní léčba: Léčba zaměřená na zvýšení kvality života odstraněním bolesti a ostatních nepříjemných příznaků nemoci, ale neklade si za cíl nemoc vyléčit.

Paraprotein (M protein): Protilátky nebo část protilátek nacházející se v nezvykle velkém množství v krvi nebo moči u nemocných s myelomem či MGUS. Obsahuje kappa a lambda lehké řetězce. Je také nazýván monoklonální nebo myelomová bílkovina.

Patologická fraktura: Zlomenina kosti, která je způsobena nádorem nebo osteoporózou. Často se objevuje u kostí oslabených myelomem, které nevydrží běžnou zátěž.

PET (pozitronová emisní tomografie): Vyšetření umožňující získat podrobné informace o metabolizmu jednotlivých orgánů, průtoku krve a pod. Výsledek ukazuje rozdíl mezi zdravě a abnormálně fungující tkání.

Placebo: Neúčinná látka používaná v klinických studiích ke srovnání s experimentální (nově zkoušenou) léčbou.

Plazmaferéza: Léčebný postup, při kterém se z krve odstraňují určité bílkoviny. Plazmaferéza může být použita k odstranění nadbytku paraproteinu z krve u nemocných s myelomem.

Plazmatické buňky (plazmocyty): Speciální bílé krvinky produkující protilátky (imunoglobuliny) potřebné k boji s infekcí. U myelomu maligní plazmatické buňky vytvářejí velké množství nefunkčních protilátek. Plazmatické buňky také vytvářejí další látky, které mohou způsobovat poškození orgánů a tkání (např. anemii, poškození ledvin a nervů).

Podpůrná péče (léčba): Léčba podávaná k předcházení, ovlivnění nebo odstraňování komplikací a nežádoucích účinků léků a ke zlepšení kvality života nemocných.

Prekanceróza: Předrakovinový stav. Tělesná změna nebo onemocnění, z nichž se může vyvinout rakovina.

Progrese: postup onemocnění, jeho zhoršování.

Proteazom: Skupina (komplex) enzymů, které ničí poškozené nepotřebné a neporušené bílkoviny, které jsou příčinou defektní struktury buněk. Tento zvrat nebo "obměna" bílkovin je významná pro udržování rovnováhy uvnitř buněk a pomáhá usměrňovat důležité funkce, včetně buněčného růstu.

Protokol: Podrobný plán léčby zahrnující dávkování a rozpis všech podávaných léků.

Nahoru

R

Radioterapie (ozařování, aktinoterapie): léčba ozařováním. Nejčastěji jako terapie zhoubných nádorů ionizujícím zářením v ozařovacích přístrojích určených k ozařování z dálky nebo místně používané zářiče vkládané do tělních dutin. Moderní ozařovací přístroje umožňují vznik záření o vysoké energii s dobrým pronikáním do tkání a také zacílení záření tak, aby byl co nejméně poškozena zdravá tkáň. Radioterapie je většinou součástí komplexní léčby zhoubných onemocnění spolu s operací a chemoterapií cytostatiky. Léčit lze při hospitalizaci i ambulantně, obvykle v několika sezeních podle typu nádorového onemocnění a použité dávky.

Rakovina: Označuje onemocnění, při kterém se nádorové buňky dělí bez jakékoli kontroly. Nádorové buňky poškozují okolní tkáně a rozšiřují se krevním a lymfatickým systémem do dalších částí těla.

Refrakterní: Onemocnění, které nereaguje na podávanou (standardní) léčbu.

Regrese: Ústup onemocnění, zmenšení nádoru.

Rekurence: Návrat, opětovné objevení se nemoci po období remise.

Remise nebo léčebná odpověď: ústup nebo vymizení příznaků a projevů onemocnění, nikoliv však nemoci samé. Při hodnocení klinických účinků léku se většinou rozlišuje:

• kompletní remise (úplný ústup projevů nemoci)
• parciální remise (částečný ústup projevů nemoci)
• minimální remise (malý ústup projevů nemoci)

U některých nádorových chorob se léčbou může dosáhnout kompletní remise a nemocný je zcela bez příznaků. Ty se však po čase opět mohou objevit (nastane relaps). Až po delší době (např. po několika letech) lze proto s určitou pravděpodobností hovořit o vyléčení nemoci.

Nahoru

S

Scintigrafie kostí: Technika umožňující vytvořit obraz kostí na obrazovce počítače k určení oblasti zranění, nemoci nebo hojení. Malé množství radioaktivní látky je podáno do žíly a pohybuje se cévním řečištěm. Shromažďuje se v kostech, zvláště v poškozených částech kostí a je detekováno prohlížečem.

Snímkování skeletu: Rentgenové vyšetření lebky, páteře, žeber, pánve a dlouhých kostí odhalující osteolytická ložiska, osteoporózu či jiné změny kostí.

Staging: Soubor vyšetření ke zjištění rozsahu onemocnění (nádoru) v těle.

Systémová léčba: Léčba používající látky, které se krevní cestou dostávají do celého organizmu a mohou tak působit na nádorové buňky kdekoli v těle.

Nahoru

T

Transfúze: Podání plné krve nebo jiných krevních přípravků.

Transplantace: Kmenové buňky nebo kostní dřeň jsou použity k obnově krvetvorby po vysokodávkované protinádorové chemoterapii a/nebo radioterapii (ozařování). Transplantace není léčba, ale metoda, pomocí níž je možné uskutečnit podání vysokodávkované léčby.

• Transplantace kostní dřeně - procedura, při které je kostní dřeň podána (nitrožilně) nemocnému, který podstoupil vysokodávkovanou protinádorovou chemoterapii nebo ozařování. Kostní dřeň může být odebrána (v celkové anestezii speciální jehlou z lopaty kosti kyčelní) před léčbou od nemocného nebo ji může darovat jiná osoba.
• Transplantace periferních kmenových buněk - procedura, která je podobná transplantaci kostní dřeně. Lékař odebere zdravé kmenové buňky cirkulující v krvi, ne v kostní dřeni (pomocí přístroje zvaného separátor) a uschovají se do doby než nemocný podstoupí vysokodávkovanou protinádorovou léčbu nebo ozařování. Potom jsou kmenové buňky vráceny zpět nemocnému (nitrožilně), tak se dostanou do kostní dřeně, kde pomáhají tvořit nové krvinky namísto krvinek zničených léčbou.
• Alogenní transplantace - podání kostní dřeně nebo kmenových buněk od určitého jedince (dárce) jinému (příjemci). Kostní dřeň či kmenové buňky musí být geneticky shodné nebo velmi podobné.
• Autologní transplantace - procedura, při které je kostní dřeň nebo kmenové buňky odebrána nemocnému a po intenzivní protinádorové léčbě je zpět nemocnému vrácena.
• Nepříbuzenská transplantace (MUD) - transplantace kostní dřeně nebo kmenových buněk, při které jsou dárce a příjemce geneticky shodní, ale nejsou v příbuzenském vztahu.
• Syngenní transplantace - transplantace kostní dřeně nebo kmenových buněk, při které je dárcem jednovaječné dvojče příjemce.

Trombocytopenie: Nízký počet krevních destiček v krvi. Jejich výrazný nedostatek vede ke spontánnímu (samovolnému) krvácení z dásní, sliznic a do kůže.

Tumor: Nádor, popřípadě jakékoli zvětšení či zduření určité tkáně nebo části těla, způsobené nadměrným dělením buněk. Mohu být maligní (zhoubné) nebo benigní (nezhoubné).

Nahoru

V

Vakcína: Preparát, očkovací látka. Po podání člověku vyvolává tvorbu protilátek a další změny v imunitním systému, které pak chrání před infekcí nebo i nádorovým onemocněním.

Vedlejší účinky: Potíže, které se objeví během užívání léků. Běžné nežádoucí účinky protinádorové léčby jsou: únava, nevolnost, zvracení, snížený počet krvinek, padání vlasů a mukozitida (zánět sliznice) v ústech.

Virus: Drobná částice živé hmoty, která je schopna infikovat buňky a změnit jejich funkci. Virové onemocnění vyvolává určité příznaky. Onemocnění a příznaky způsobené viry závisí na druhu viru a typu buněk (tkáně), které jsou virem napadeny (infikovány).

Nahoru

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | X | Z