Psychické projevy deprese

Publikováno 25.8. 2014

Deprese a úzkosti nejsou mezi lidmi s onkologickou diagnózou neobvyklé. Lékaři i samotní pacienti se velmi často zaměřují spíše na fyzické projevy v souvislosti s probíhající léčbou než na projevy psychické, a tak nemusí být deprese včas rozpoznána nebo může zůstat nerozpoznána a tím pádem v psychice dlouhodobě nezpracována. V takovém případě mohou mít psychické stavy negativní vliv na celkový výsledek léčby. Člověk sám často neumí posoudit, zda se jeho stav dá kvalifikovat jako deprese či nikoliv.

Jak často se u onkologických pacientů projevuje deprese?

Odhaduje se, že téměř 10% Čechů zažije depresi někdy v průběhu svého života. Deprese se vyskytuje častější u lidí s onkologickým onemocněním a to o 15% až 25% častěji než u lidí s jiným typem onemocnění. Co tedy můžeme označit za depresi?

Depresi lze definovat jako prožitek nízké nálady nebo pocity znecitlivění trvající déle než dva týdny, tyto prožitky jsou typické svou celodenní přítomností a to v takové intenzitě, že činnosti, které jste dříve dělali se zájmem, už dělat nechcete, nejste schopni se soustředit na žádnou činnost, trpíte nespavostí, nemáte chuť k jídlu a máte pocit, že nemůžete udělat vůbec nic, abyste se cítili lépe. Pláč každý den po dobu dvou po sobě následujících týdnů, je dalším společným příznakem neléčené deprese.

Protože deprese se vyskytuje častěji u lidí s nádorovým onemocněním než u jiných onemocnění, existuje mnoho mylných představ o vzájemné spojitosti a podmíněnosti onkologického onemocnění a deprese. Ne všichni lidé s rakovinou prožívají či dokonce onemocní depresí. Ačkoli při tomto typu onemocnění je naprosto běžné, že jsou lid smutní, frustrovaní nebo dokonce mají na sebe, případně své okolí vztek, neznamená to, že trpí depresí. Deprese se může objevit během prvních dnů po sdělení diagnózy, nebo kdykoliv v průběhu či po ukončení léčby, nejčastěji v případě, pokud se symptomy znovu objeví (relaps). Lidé s mírnější formou deprese obvykle velmi dobře reagují na podporu a přítomnost přátel, členů rodiny, na rozmanité aktivity konané v rámci podpůrné skupiny – ostatních pacientů.

Lidé s vážnějšími nebo klinickými projevy deprese obvykle nereagují na povzbuzení a často se jejich chování projevuje ztrátou ambicí nebo zájmu o věci, které byly kdysi pro ně zábavné. Deprese ovlivňuje náladu (např. neschopnost prožívat štěstí, ale převážně melancholii, smutek), myšlení (např. snížení koncentrace nebo vyplavování celé řady negativních myšlenek, nezávisle na naší vůli, včetně myšlenky na sebevraždu), chování (například ztráta motivace) a tělesné funkce (jako je spánek a chuť k jídlu). Klinická deprese je léčitelná s využitím psychologické a psychiatrické péče, léků, nebo kombinací těchto podpor.

Co způsobuje depresi?

Lidé, u nichž je diagnostikováno onkologické onemocnění, prožívají najednou obrovské množství nejistoty a strachu, a musí se vnitřně vypořádat s celou řadou změn v rodinných a přátelských vztazích, s ekonomicko-materiálním zajištěním, se změnou své životní role a v neposlední řadě s mnoha problémy v souvislosti s probíhající léčbou. Toto napětí může samo o sobě vyvolat změny nálady vedoucí k depresi, které ještě mohou posilovat některé léky, které jsou v průběhu léčby užívány či formy terapie, které jsou při léčbě onkologického onemocnění využívány (např. pobyt na transplantačním pokoji). Důležitým faktorem je i samotná osobnost člověka, zejména biologická determinace (podmíněnost), odolnost psychiky a vlastnosti osobnosti. Příznaků typických pro depresi je poměrně široká škála, proto je tak obtížně uchopitelná, může se totiž projevovat jako:

  • pocit smutku, bezmoci a beznaděje,
  • podrážděnost bez zjevné příčiny,
  • pocit viny a bezcennosti,
  • snížená schopnost soustředit se (například neschopnost číst noviny),
  • snížená schopnost zapamatovat si, uchovat a vyvolat informace z paměti (například, neschopnost zapamatovat si základní fakta a užitečné informace),
  • ulpívavé sebevražedné myšlenky,
  • sociální stažení (např. nezájem o kontakt s lidmi z širšího okolí i s nejbližšími členy rodiny, nezájem o kontakt s přáteli, kteří jsou spojeni s aktivitou, doposud důležitou a nepostradatelnou),
  • plačtivost (např. v situacích, které byly dříve s přehledem zvládány-řešeny, nebo neovladatelný pláč přicházející náhle tzv. bez příčiny).

Dále sem patří i fyzické příznaky, které však nemusí být chápany jako typický příznak deprese, protože vznikají v souvislosti s probíhající léčbou vašeho onemocnění. Patří zde například:

  • únava,
  • nechutenství,
  • pocit neschopnosti vykonat plynule nějakou činnost,
  • pocit neschopnosti pohybu,
  • neschopnost prožívat radost,
  • snížený sexuální apetit až ztráta zájmu o sex.
Jak je možné diagnostikovat depresi?

Před výběrem nejvhodnější možnosti léčby deprese musí odborník (lékař, psycholog, psychiatr) provést řádné klinické vyšetření a patřičné odborné posouzení. Stejně jako existují postupy a diagnostické testy, které jsou nezbytné pro diagnostiku mnohočetného myelomu, existují i specifické postupy a testy používané k diagnostice deprese.

Diagnostika klinické deprese spočívá především v rozpoznání a podrobné analýze několika hlavních příznaků např. tzv. „špatné nálady“, ztráty zájmu o obvyklé činnosti, neschopnosti prožívat radost, poruch spánku, únavy a výskytu častého pláče bez zjevné příčiny. Rozpoznání příznaků deprese patří jednoznačně do rukou odborníků (psychologů, psychiatrů, lékařů) a nikoliv laiků.

Velmi často se stává, především u mírnějších forem deprese, která je spojována právě s tzv. „špatnou náladou“, tedy smutkem, nechutí pouštět se do nějaké činnosti, vyhýbání se kontaktu s lidmi apod., že se lidé zdráhají požádat o pomoc. Důvodem k takovému rozhodnutí bývá přesvědčení, že si mohou pomoci sami, domnívají se, že si za změnu své nálady mohou sami a zlobí se na sebe, že se jim nedaří výkyvy svých nálad zvládat tak, jak by si přáli. Tím se ovšem může roztočit pomyslná spirála, ve které je možné velmi jednoduše sklouznout od lehké formy deprese k formám těžším. Bez patřičného ošetření odborníka již při lehké formě deprese, lze v dalších fázích vývoje nemoci vzniklou situaci jen velmi obtížně zvládnout, proto se doporučuje s návštěvou odborníka neváhat. Je důležité si včas připustit myšlenku a plně přijmout fakt, že většina lidí nemůže zlepšit svou náladu bez odborné léčby a podpory.

Jak je možné léčit depresi?

Kombinovaná psychologická a psychiatrická péče a indikace některých léků je primární léčbou pro lidi s těžkou depresí. Pro lidi s mírnější depresí postačuje často pouze terapeutická pomoc ze strany psychologa. Primárním cílem psychologické péče je zlepšit zvládání zátěžových situací a především upevnit nezbytné dovednosti pro řešení problémů, pomoc při hledání podpory a pomoc přebudovat negativní myšlenky.

Ačkoli téměř 15% až 25% lidí s onkologickým onemocněním trpí některou z forem mírnější deprese, pouze 2% z nich podstupuje léčení antidepresivy, resp. se u nich vyskytuje závažná forma deprese. Pokud jsou pro léčbu splněny základní podmínky, lékař zvolí nejvhodnější antidepresivum na základě potřeb pacienta, jeho současného zdravotního stavu a jeho celkové anamnézy (historii vývoje choroby). Posuzují se rovněž možné nežádoucí účinky a interakce s jinými léky a proto doporučujeme probrat jak se svým ošetřujícím lékařem/hematoonkologem, tak i se svým psychologem nebo psychiatrem, jaké léky jsou vhodné k užívání.

Domníváte se, že trpíte depresí?

Pokud se na základě výše přečteného domníváte, či si nejste zcela jisti, zda prožíváte depresi, nabízíme vám orientační dotazník. Odpovězte v něm upřímně a pravdivě na položené otázky, zaznamenávejte si, u které otázky odpovíte ano a u které odpovíte ne.

  • Dotazník – část A:
    1. Jste nadměrně a neobvykle smutní po většinu dne a téměř každý den po dobu dvou posledních týdnů?
    2. Ztratili jste zájem a radost z věcí, které vás obvykle těšily?
    3. Cítíte se jako bez energie a nadměrně unavení?
  • Dotazník – část B:
    1. Ztratili jste svoji obvyklou sebedůvěru nebo se cítíte méněcennými vůči jiným lidem?
    2. Děláte si nadměrné výčitky z maličkostí nebo trpíte pocity těžké viny?
    3. Vnucují se vám myšlenky na smrt nebo sebevraždu?
    4. Ztratili jste schopnost soustředění a rychlého rozhodování?
    5. Máte zpomalené pohyby a reakce nebo jste nadměrně a nepřiměřeně neklidní?
    6. Trpíte nespavostí?
    7. Trpíte nechutenstvím a ubýváte na hmotnosti?

Odpovíte-li kladně alespoň na pět z deseti výše uvedených otázek a jsou-li z toho současně dvě kladné odpovědi z části A, existuje u Vás podezření, že jste ohroženi depresivní poruchou. Doporučujeme vyhledat nejbližší specializované pracoviště klinického psychologa, který může na podkladě dalších rozhovorů a vyšetření rozhodnout, zda se u vás jedná o projevy deprese či nikoliv.

Připraveno s využitím textů: Malinová, Ludmila a kol. Psychologická podpora pro pacienty s mnohočetným myelomem a jejich rodinné příslušníky. 1. vyd. Praha: Alive, 2009. 26 s.
Podobné články lze najít v těchto kategoriích: Psychická podpora