Mnohočetný myelom
Publikováno 25.8. 2014
Mnohočetný myelom je jedním z nádorových onemocnění, které je v současné době ve většině případů nevyléčitelné, ale je velmi dobře léčitelné. Přední odborníci v posledních dnech uvádějí, že zhruba u 20% pacientů jsou schopni mnohočetný myelom vyléčit a dalších zhruba 60% pacientů jsou díky novým léčebným postupům udržet dlouhodobě ve velmi dobrám zdravotním stavu. Problémem stále ještě zůstává pozdní odhalení a následná diagnostika mnohočetného myelomu, což zhoršuje prognózu a také významně snižuje šanci na vyléčení. Dobrá léčitelnost nemoci však nemusí být pozdním odhalením ohrožena.
Díky účinným lékům, jejichž základními představiteli jsou dnes bortezomib, thalidomid a lenalidomid a rutinně prováděné vysokodávkové léčbě s podporou autologního štěpu periferních kmenových buněk u pacientů do 65 let věku je dosahováno v primoléčbě více než 90% léčebné odpovědi, asi 60% velmi dobré léčebné odpovědi a 30-50% pacientů dosahuje kompletní remise onemocnění.
Mnohočetný myelom je onemocnění vyššího věku, kterým onemocní nejčastěji lidé starší 60 let. Délka života pacientů s tímto onemocněním se díky moderním léčebným postupům neustále prodlužuje. Pro starší pacienty je proto vhodnější strategií než agresivní a zatěžující léčba menší zátěž a navození chronického stavu (jako při onemocněních typu cukrovky nebo vysokého krevního tlaku) s udržením vysoké kvality života.
Incidence mnohočetného myelomu činí v ČR 4/100 000. Přesně to bylo v roce 2000 u mužu i žen v ČR zcela shodná incidence nemoci a to 3,8/100 000. Medián věku při stanovení diagnózy je 60-65 let. Méně než 2% všech pacientů je ve věku 40 let. Vyšší incidence této nemoci je v afro-karibské skupině obyvatel než u populace kavkazké. Dnes se považuje za prokázané, že všem případům mnohočetného myelomu předchází monoklonální gamapatie nejasného významu (MGUS).
Vedení léčby mnohočetného myelomu by měl zajišťovat hematolog nebo onkolog. Účinná a vysoce odborná léčba této choroby vyžaduje spolupráci lékařů mnoha specializací, neboli multidisciplinární tým, jehož členové znají všechny problémy spojené s léčbou tohoto onemocnění. Centrum, které se zabývá léčbou této choroby musí disponovat možností spolupráce s dalšími obory a specialisty v rámci vlastní nemocnice nebo nedalekého zdravotnického zařízení. Rozhodně musí mít k dispozici lůžkové zařízení způsobilé k léčbě komplikací, pracoviště schopné precizně hodnotit vzorky kostní dřeně, dále pracoviště s kompletním spektrem zobrazovacích metod pro vyšetření kostí (CT, MRI, scintigrafii), lékárnu vydávající cytostatika, pracoviště schopné poskytnout akutní hemodialýzu, pracoviště radioterapie, neurochirurgie, ortopedie, akreditované transplantační centrum, rehabilitační a protetické zařízení.
Pokud je nemoc citlivá na léčbu, obvykle se dosáhne celkové remise nemoci, jejíž délka je individuálně variabilní (měsíce až roky). Zpravidla následuje relaps nemoci a pokud je zvládnutý, pacient se dostává do druhé remise, která je obvykle kratší než první. Je nutné uvést, že existuje určitá podskupina pacientů, kteří nikdy remise nedosáhnou a přesto to neznamená špatnou prognózu. Pro tyto nemocné není rozhodující dosažení celkové remise a naopak by bylo chybou snažit se za každou cenu remise dosáhnout.