Bulletin – prosinec 2018

Publikováno 16.1. 2019

Klubový časopis č. 3., ročník X., vydaný v prosinci 2018, neprodejné

Vážení a milí přátelé,

tak nám zase začal Advent, pomalu končí rok 2018, kterého jsme se mnozí vzhledem k osmičce na konci tak trochu báli. Je toho hodně, co naše malá země za posledních sto let s osmičkou na konci roku prožila. Někdy radost, někdy zklamání, někdy vztek. Pro sebe si říkám, že jsem si letos velký díl té tolik obávané osmičky vybral sám. Jedinou výhodu, kterou moje stále trvající nedobrovolná imobilizace má, je ta, že mám po mnoha letech víc času sledovat co se děje a přemýšlet nad spoustou věcí, které jsem většinou pomíjel.

Třeba nedávno jsem nedobrovolně vyslechl rozhovor dvou maminek, které řešily Ježíška. Tedy přesněji řečeno, řešily, jak svým dětem říct, že Ježíšek neexistuje a přitom nenarušily jejich vztah k Vánocům. Věnovaly tomu tématu poměrně dlouhou dobu, probíraly to ze všech stran, snažily se vzpomenout si, jak to prožívaly ony, aby nakonec došly k tomu, že pravděpodobně nic nevymyslí a nejlepší bude, když tomu všemu nechají volný průběh a děti se s tím nakonec nějak porovnají. Doufám, že to teď nevyzní tak, že bych snad s oblibou poslouchal cizí hovory. Ono to prostě jen nešlo přeslechnout. A samozřejmě se stalo to, co se běžně stává. Začal jsem vzpomínat na to, jak dlouho jsem věřil já, že dárky nosí Ježíšek a jak se to vlastně stalo, že jsem najednou věděl, kdo se za Ježíškem schovává. A jestli mě to nějak zásadně zasáhlo.

Upřímně? Nezasáhlo. Nežil jsem v žádné bublině, takže mnozí mí spolužáci byli daleko víc světa znalí, a tak jsem od určitého věku prostě tušil, že to bude nějak jinak. Ani dnešní děti nežijí v žádných bublinách, tedy většinou. Jen mám někdy pocit, že je tam, my dospělí, svou, mnohdy přehnanou péčí a starostlivostí, neomylně směřujeme. Tak moc se snažíme, aby bylo všechno dokonalé, přesně podle našich přestav, ze kterých mnohdy nechceme ustoupit, protože by to „už nebylo ono“, že zapomínáme na jednu z nejdůležitějších věcí. Na přirozené plynutí věcí. Ne, nechci doporučovat anarchii ani neholduji společnosti bez pravidel, řádu, tradic a povinností. Považuji je za nezbytné. Ale stále častěji přemýšlím nad něčím, čemu se obecně říká intuice. Vím, spousta lidí by mě určitě, s mírně nadzvednutým obočím sdělila, že pokud něco takového vůbec existuje, tak se jedná o něco tak neuchopitelného, že je vlastně na pováženou toto komentovat. Ale ruku na srdce. Neříkejte, že to neznáte. Ta divná myšlenka, která proletí hlavou třeba těsně před tím, než se stane přesně to, co jste nechtěli, aby se stalo. A ta myšlenka jednoznačně říká – nedělej to.

Předvánoční období je považováno za čas kouzel, zázraků, mystična, ale také za čas klidu, odpočinku, hloubání nebo chcete-li usebrání. Ideální doba k tomu, abychom se pokusili podívat sami do sebe, nebo sami na sebe, pokud je vám tato formulace sympatičtější. Tedy ten pohled do sebe nebo na sebe je mnohdy složitější, než hledání Země – Nezemě. Ale může se stát jedna podivná věc, můžete zahlédnout, kde pramení vaše vlastní intuice, můžete ji potkat a ona se vám odvděčí tím, že se stane vaším trpělivým průvodcem.

Vážení a milí přátelé, přeji vám kouzelné prožití konce roku 2018, přeji vám hodně radosti, pohody, štěstí a láskyplného prožívání každého okamžiku. A nám všem přeji hodně naděje, optimismu a nadhledu. Těším se na všechna další společná setkání.

Petr Hylena, předseda spolku

Podrobný obsah čísla:

  1. Příběh paní Naděždy
  2. Deník lázeňské povalečky
  3. Chci závodit a nemoc mě v tom nezabrání
  4. Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Olomouci
  5. Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Plzni
  6. Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Praze
  7. Informační odpoledne Klubu pacientů MM v Hradci Králové
  8. Panelová diskuse – otázky versus odpovědi
Časopis je pro pacienty s MM v tištěné podobě dostupný ve všech léčebných centrech ČR do okamžiku rozebrání čísla. V elektronické podobě je časopis dostupný pro členy Klubu pacientů MM.