VIII. Vzdělávací seminář – Život s MM
Související 27.9. 2018
Letošní již osmý ročník jednodenního vzdělávacího semináře se konal v Brně v hotelu Santon dne 2. května 2018. I tentokrát jsme se chtěli věnovat tématům, pro která při návštěvě ambulance nezbývá tolik času, kolik by si lékaři i pacienti přáli. V loňském roce začali mnozí lékaři více hovořit o tom, že se stále častěji setkávají s dotazem: „Co pro sebe mohu udělat já sám, kam až mohu zajít?“. Pokusili jsme se proto otevřít některá z témat a velmi rádi bychom v nastavené linii pokračovali i na podzim v rámci dvoudenního vzdělávacího semináře.
Životní styl při diagnóze mnohočetný myelom
Seminář zahájil zástupce regionu Brno pan Luděk Veselý, který přivítal všechny přítomné, přednášející a milé hosty a zároveň omluvil předsedu spolku, který se nemohl ze zdravotních důvodů semináře zúčastnit. První přednášející, doc. MUDr. Luděk Pour, Ph.D., hned v úvodu s humorem jemu vlastním potvrdil záměr organizátorů věnovat se jiným tématům, než je běžné. První obrázek, na kterém byl přeškrtnutý složitý graf komentoval slovy: „Jsem rád, že tohle mě i vás dnes mine.“ V okamžiku, kdy se řekne zdravý životní styl si většina lidí okamžitě vybaví stravování a také pan docent se nejdříve pustil do této problematiky. I zde se projevil jeho humor a prozradil nám, že jíst se musí – což je prostě fakt. Připomněl starou historku o sedlákovi, který se snažil dokázat, že jeho kůň opravdu jíst nepotřebuje. Myslím, že většina z nás ví, jak tento pokus dopadl …. ten kůň už to málem zvládl. Jenže jen málem. Nicméně faktem zůstává, že mnoho lidí má nemoc spojenou s dodržováním nějaké diety a je jim divné, že právě u myelomu lékaři žádnou dietu nedoporučují, tedy pokud se nejedná o nějaká specifika v např. v souvislosti s poškozením ledvin, nebo o období transplantace či výrazně snížené imunity. Jinak je možné jíst úplně všechno, co člověku vyhovuje, jídelníček není potřeba nějak výrazně měnit ve smyslu „zdravé stravy“, jak je doporučováno v mediích. Pokud by někdo na nějakém doporučení trval, potom by mu pan docent doporučil, aby se snažil jíst pestrou stravu a aby sledoval, o jakou stravu jde. Jednoduše řečeno, poradil by mu, aby popřemýšlel nad tím, jestli naše babičky neměly pravdu, když jídlo přizpůsobovaly ročním cyklům a upřednostňovaly jídlo, které bylo dostupné v jejich okolí. Je pravdou, že ony to dělaly z nutnosti, ale to nic nemění na faktu, že ve většině případů lidi v té době věděli, co jedí a z čeho vaří. Jednoduše řečeno, v případech, kdy to jen trochu jde by dal přednost jablku ze zahrádky před pomerančem ze supermarketu. Většina pacientů však řeší problém úplně opačný a tím je nechutenství, které se objevuje v souvislosti s léčbou. Samozřejmě existují léky, které tyto nepříjemné průvodní účinky výrazně zmírňují, ale mnohdy je nejsou schopny odstranit zcela. Zdravotníci všem doporučují, co je vhodné vyzkoušet, ale univerzální, stoprocentně účinkující recept prostě neexistuje.
Mnoho lidí se také ptá, zda smí pít alkohol. Samozřejmě, že extrémní příjem alkoholu není v žádném případě dobrou volbou, ale není nutné vydávat striktní zákaz. Naopak někteří z lékařů doporučují skleničku piva pro lepší trávení nebo skleničku vína pro radost. Dokonce je možné se dočíst, že víno v přiměřeném množství může mít na léčbu myelomu pozitivní vliv. Říkají to někteří lékaři a dokazují někteří z pacientů. Pan docent už jen doplnil, že užívání kteréhokoliv léku určeného pro léčbu myelomu nepředstavuje kontraindikaci pro skleničku vína či piva. Alkohol v mírném množství nastoluje nejen euforický účinek, ale také ospalost. A pokud má někdo problémy se spánkem, může být alkohol v mírném množství lepší volnou než léky. Je však nutné si uvědomit, že i v tomto případě platí, že alkohol může být dobrým sluhou, ale špatným pánem. U všech onkologicky nemocných jsou pravidelně prováděny jaterní testy, aby se mohly sledovat známky případného poškození jater v souvislosti s náročnou léčbou. Pokud dojde ke zhoršení jaterních funkcí, je vždy dobré alkohol na nějaké období absolutně vynechat.
Naprosto opačné doporučení platí v souvislosti s kouřením. Zde by pan docent doporučil přestat kouřit ihned v okamžiku stanovení diagnózy, i když si je vědom, že právě tento okamžik představuje vysoce stresující situaci v životě každého člověka. Je tedy na zváženou, zda by okamžité omezení kouření přineslo očekávaný efekt a zda by naopak zbytečně nedošlo ke zvýšení stresu. Pokud by se stres zvyšoval, pak je lepší s kouřením nepřestávat a nechat to na vhodnější dobu. Pokud to však člověk zvládne, potom jde o obrovskou výhodu, protože je viditelný okamžitý vliv jak ve smyslu srdečních a oběhových funkcí, tak ve smyslu zlepšení dechu. Někdo přestane kouřit v průběhu intenzivní léčby sám, v takovém případě je lepší se již k původnímu zvyku nevracet.
S jídlem úzce souvisí pohyb, který je pro náš život naprosto nezbytný. Většinou onemocníme tzv. „z plného zdraví“ a málokdo z nás si uvědomuje, že intenzivní léčba spojená s nechutenstvím a třeba i se ztrátou váhy, s omezením pohybu, na který jsme běžně zvyklí nebo až s různě dlouhým upoutáním na lůžko může naši kondici změnit k nepoznání. Její znovunabytí není vůbec snadné, proto by pan docent doporučil především trpělivost a stanovení si malých cílů. A pravidelnost. Každý den o kousek delší procházka, každý týden o jedno opakování cviku navíc. Procházka může klidně v začátku představovat „tůru“ bytem, po dvorku nebo na zahrádce. Vaše tělo při léčbě „odvedlo“ obrovskou práci, nezlobte se na něj za to, že nějakou chvíli (ta chvíle může být i v řádů měsíců) nezvládne to, na co jste byli zvyklí a co jste brali tak nějak „automaticky“. V každém případě základem všeho je chůze, v období stabilní imunity je dobrou alternativou plavání. Pokud byste nedělali nic jiného a jen chodili, třeba s pomocí nordických holí, které vám při správném používání pomohou s dechem a zároveň jsou vhodnou oporou, tak je to naprosto dostačující druh pohybu. Pokud zvládnete víc, můžete si samozřejmě přidat doporučené cvičení. V závěru se ještě pan docent zmínil o dalších aspektech dotýkajících se životního stylu jako je bolest, sluneční záření nebo jízda autem. A na úplný konec nám připomněl citát svého oblíbeného spisovatele hraběte de Saint Exupéry: …vím, že přijde den, kdy se člověk trpící nějakou chorobou odevzdá do rukou fyziků. Ti se na nic nezeptají, odeberou mu krev, stanoví různé veličiny, vzájemně je vynásobí, všechny výsledky pak zkontrolují podle logaritmické tabulky a jedinou tabletkou nemocného vyléčí. Ale já, pokud onemocním, raději navštívím nějakého starého doktora. Ten mne prohlédne, poslechne, nahmatá puls, prohmatá břicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbe se na bradě, a usměje se na mne, aby zmírnil mou bolest. Ano jistě vědu obdivuji, ale stejně tak obdivuji lidskou moudrost ….
Dávky sociální péče
Jako další přednášející vystoupila paní Lea Janků, vedoucí oddělení péče o těžce zdravotně postižené občany Magistrátu města Brna. Nejdříve zmínila žádosti o invalidní důchody, což je problém pro většinu našich mladších pacientů. Pokud bychom chtěli znát přesné vymezení požadavků, je dobré nahlédnout do zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dle pozdějších novelizací. Je potřeba splnit podmínku poklesu pracovní schopnosti a také potřebnou dobu pojištění. Potřebná doba pojištění se zjišťuje z posledních deseti let před vznikem invalidity. Lze ji také doplatit, ale pouze jeden rok zpětně ode dne vzniku invalidity. Ve specifických případech u osob starších 38 let lze získat potřebnou dobu pojištění z posledních 20 let, ale pak činí 10 let pojištění. Nárok na vyplácení invalidního důchodu zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let, a tímto dnem zároveň vzniká nárok na starobní důchod ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod.
Důchody vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení, ale žádá se prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) na oddělení důchodů dle místa trvalého bydliště. Žádá si sám pojištěnec buďto před koncem výplaty nemocenské, nebo ihned, pokud mu na ni nevznikl nárok. Žádá se osobně nebo v zastoupení na základě plné moci přímo na OSSZ. Tiskopis není k dispozici, údaje se zaznamenávají rovnou do elektronického systému. Žadatel si k podání na OSSZ vezme s sebou občanský průkaz, doklad o nejvyšším ukončeném vzdělání, doklad o základní vojenské službě, kontakt na praktického lékaře a výčet doby pojištění, tedy zaměstnání. Vzhledem k nízkému počtu posudkových lékařů OSSZ je vhodné podat žádost o invalidní důchod 2-3 měsíce před koncem nemocenských dávek, abyste se nedostali do finanční tísně.
V případě, že dojde k vyčerpání svých nemocenských dávek, tedy dojde k naplnění doby jednoho roku pracovní neschopnosti, může v odůvodněných případech, žádat o prodloužení podpůrčí doby, a tedy pracovní neschopnosti. Žádost se podává na OSSZ, kde je pracovní neschopnost evidována a rozhoduje o ní posudkový lékař. Můžete ji podat osobně nebo ji může podat váš ošetřující lékař, který pracovní neschopnost vede. Žádost se podává jeden měsíc před koncem řádných nemocenských dávek a prodlužuje se až o tři měsíce. Žádost lze opakovat, ale maximální doba prodloužení je o 350 dní. Důvodem bývá zachování pracovně právního vztahu se svým zaměstnavatelem, který nemůže ani u prodloužení neschopenky zaměstnance propustit. A také finanční dopad, protože nemocenská je obvykle vyšší než invalidní důchod.
U většiny onkologicky nemocných obvykle dojde po šesti měsících od ukončení akutní onkologické léčby ke snížení stupně invalidního důchodu (na 1. nebo 2. stupeň), pokud jsou bez známek recidivy či jiných vážných zdravotních problémů. Tato skutečnost a jejich finanční situace je nutí hledat si zaměstnání. Částečný úvazek může mít nejrůznější rozsah, může se jednat o práci na 50% nebo až na 90%. Je možné pracovat v jakémkoliv denním rozvržení, například u polovičního úvazku 4 hodiny denně nebo dva dny po 8 hodinách a jeden den po 4 hodinách. Záleží na dohodě se zaměstnavatelem, ale pokud není dohoda možná, tak rozhoduje zaměstnavatel. Obecně mají zaměstnavatelé v ČR představu, že částečný úvazek je výhodný pro zaměstnance a nevýhodný pro firmu. Ale opak je mnohdy pravdou. Je nutné dávat pozor na objem práce, který je nutné vykonávat. Nižší úvazek většinou přináší více práce, čemuž se lze jen obtížně vyhnout. Například klienti a mnohdy i kolegové vám telefonují mimo vaši pracovní dobu, protože neznají váš harmonogram práce, ale také proto, že řada věcí se musí řešit akutně.
Paní Lea Janků se také zmínila o ZTP/P průkazech, mimo jiné upozornila na fakt, že onkologicky nemocní lidé často získají ZTP v akutní fázi nemoci, kdy dojíždějí na vyšetření, ale následně je jim (obvykle po jednom roce) odebrán a je obtížné jej získat zpět. Dále podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jsou držitelé průkazů ZTP (s výjimkou sluchového postižení) či ZTP/P osvobozeni od poplatku za použití dálnice a rychlostní silnice. Tato výhoda je tedy vázána na průkaz osoby se zdravotním postižením, nikoli na parkovací kartu, a platí pouze, je-li v autě přepravována osoba s přiznaným stupněm průkazu osoby se zdravotním postižením je-li držitelem motorového vozidla postižená osoba sama nebo osoba blízká.
Nad rámec zákona bylo dohodnuto s Policejním prezidiem ČR a Celní zprávou ČR, že policisté a celníci při kontrolách nebudou pokutovat řidiče motorového vozidla, který nebude mít vozidlo opatřeno dálniční známkou, jestliže předloží potvrzení, že osoba jemu blízká, která požívá výhody osvobození od poplatku za užití zpoplatněných komunikací, je umístěna v některém zdravotnickém zařízení (např. v lázních) nebo zařízení sociální péče a uživatel vozidla pro ni jede nebo se od ní vrací. V tom případě musí řidič předložit potvrzení vedení předmětného zařízení, že těžce zdravotně postižený občan je pacientem nebo klientem tohoto zařízení.
Své vystoupení ukončila informacemi o příspěvcích na mobilitu, která je dle zákona č. 329/2011 Sb., a vyhlášky č. 388/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením opakující se dávkou, která je vyplácena měsíčně. Výše příspěvku činí 550 Kč měsíčně. Vyplácí se tzv. zpětně, to znamená do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který náleží. Na žádost příjemce může být příspěvek na mobilitu vyplácen jednou splátkou, vždy za tři kalendářní měsíce, za které náležel.
Cesta nových léků k pacientům
Dopolední blok přednášek uzavřel prof. MUDr. Roman Hájek, CSc. Své vystoupení pojal spíše jako dialog s přítomnými pacienty a jejich blízkými. Nejdříve připomenul postup, který absolvuje každý lék před tím, než může být uveden na trh. Každá látka, potencionální nový lék, prochází několikaletým výzkumem, na který po objevení nové léčebné molekuly navazují stádia dalšího testování (klinické hodnocení), kdy se prokazuje bezpečnost a snášenlivost léku, ověřují se léčivé účinky, zjišťuje se, jaké jsou jeho nežádoucí účinky a určují se farmakokinetické parametry a celkové chování léku v lidském organismu. Klinické hodnocení prováděné na lidech má velmi přísná pravidla a probíhá dle předem určeného plánu, podle tzv. protokolu. Nejdříve musí proběhnout preklinické testování, to je realizováno na zvířatech či buněčných kulturách. Podle stupně vývoje léku se rozlišují čtyři fáze klinického hodnocení. V první fázi je lék podáván lidem (zdravým dobrovolníkům), sleduje se „cesta“ léku organismem a nežádoucí vedlejší účinky. Tato fáze se neprovádí u cytostatik. V druhé fázi se lék podává malému počtu přesně vydefinovaných nemocných na základě velmi přísných kritérií. V tomto období se prokazují léčebné účinky, hledá se vhodná dávka a shromažďují se další údaje o léku.
Pan profesor zdůraznil, že s předcházejícími fázemi se pacienti s myelomem téměř nesetkají, naopak třetí fáze klinického hodnocení je přesně tou fází, která nás nejvíce zajímá a v ČR probíhá nejčastěji. Tato hodnocení (studie) jsou často mezinárodně organizovaná, takže se jich účastní pacienti z více zemí a jde o studie tzv. multicentrické, probíhající ve více léčebných centrech. Poté, co lék projde potřebnými fázemi klinického hodnocení, je možné získané údaje předložit v žádosti o jeho registraci, kterou provádí v ČR Státní ústav pro kontrolu léčiv. Na evropské úrovni je to Evropská agentura pro léčivé přípravky. Ve chvíli, kdy má lék platnou registraci, nic nebrání tomu, aby se používal při poskytování zdravotní péče. Tím však zkoumání jeho účinnosti a možných rizik nekončí. V tento okamžik nastupuje fáze čtyři klinického hodnocení, kdy se pečlivě sleduje výskyt nežádoucích účinků. Někdy v průběhu fáze dvě nebo tři klinického hodnocení se lék, pokud se tak výrobce rozhodne, registruje na náš trh a žádá o úhradu z veřejného zdravotního pojištění. V tento okamžik však už podobným procesem prošel na mezinárodní a evropské úrovni, což vytváří různé názorové tábory. Když situaci zjednodušíme, tak jeden názorový tábor tvrdí, že jde o zbytečnou administrativu, která jen kopíruje to, co už bylo jednou rozhodnuto a uměle tak prodlužuje dobu, než může být lék podáván našim pacientům. Opačný názorový tábor hovoří o tom, že situace v jednotlivých zemích je odlišná a pokud bychom nedodržovali postupy, které jsou nastaveny podle našich individuálních možností a dovolili bychom vstup všech léků odsouhlasených na mezinárodní a evropské úrovni bylo by to velmi nezodpovědné k systému všeobecného zdravotního pojištění. Na jednom se však obě názorově odlišné skupiny shodnou, a to je nutnost revize naší legislativy a její nastavení podle aktuálních podmínek. Není možné, aby doba vstupu nových léků na náš trh měla téměř dvouleté zpoždění ve vztahu k jiným zemím v Evropě a také je nutné nastavit mechanismy směrem k výrobcům (farmaceutickým firmám), protože jejich přirozeným zájmem je generovat zisk a tato snaha se poslední dobou u mnoha léků stává neúnosnou.
V současné době se tak do jakési pomyslné „systémové pasti“ dostávají jak pacienti, kteří se velmi obtížně dostávají k lékům, které potřebují, tak lékaři, kteří mnohdy nemohou léčit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V současnosti je tedy nutné vytvořit ze strany všech zainteresovaných skupin takový tlak na naše legislativce, aby se touto skutečností začali zabývat. A zde začínala vlastní diskuse prof. Hájka s přítomnými pacienty, protože pacienti mají velmi přirozenou možnost, jak se bránit. První cesta je vytváření tlaku na jejich pojišťovny, aby jim mimořádnou úhradu léku v případě potřeby přiznaly a pokud jim nevycházejí vstříc cestami, které jsou jim k dispozici, tak se mohou obrátit na právníky. Na přímou otázku většina přítomných pacientů potvrdila, že v případě, kdy by se dostali do této situace, tak by služby právníka určitě zvažovali a využili. Pan profesor na závěr ještě doporučil, aby všichni, kdo s pomocí lékaře žádají o mimořádnou úhradu dle §16 buď žádost odnesli na svou pojišťovnu osobně nebo se aspoň intenzivně dotazovali na to, v jaké fázi jejich žádost je. Mnohdy je to ten rozhodující faktor v tom, jakým způsobem bude konkrétní žádost posouzena.
Proč mluvit o stravování aneb mýty o výživě
Jako poslední přednášející semináře vystoupila paní Danuše Hrbková, nutriční terapeutka, se svou více než vhodnou poobědovou prezentací o jednotlivých složkách stravy. Hned v začátku upozornila, že správně zvolená strava může přispívat k udržení kvality života nebo chránit imunitní systém, který je u onkologicky nemocných lidí velmi křehký. Dobře nastavený jídelníček může zabránit jak podvýživě, tak obezitě nebo může velmi úspěšně pomoci zdolat nepříjemné vedlejší účinky onkologické léčby. V současné době se objevuje mnoho různých polopravd a desinformací o vhodných či nevhodných potravinách a paní Dana Hrbková slíbila některé z těchto mýtů uvést na pravou míru. Nejdříve odpověděla na jednu z nejčastějších otázek. „Co jsou potraviny zdravé a co jsou potraviny nezdravé?“ Podle paní Hrbkové bychom se měli spíše ptát, za jakých podmínek, ta která potravina vznikla (jak byla vypěstována, z jakého chovu pochází, případně kolik a jaké konzervanty obsahuje) a jak bylo výsledné jídlo připraveno. A nejzásadnější otázka zní, jak velký příjem té které potraviny je považován za zdravý a jaký už ne. Tedy jednoduše – je množství jídla, které denně jíme možné považovat za zdravé nebo za nezdravé?
Pro ještě rychlejší orientaci v této zdánlivě složité problematice nabídla pomůcku, kterou určitě všichni znají – potravinovou pyramidu. Na její základně jsou umístěny obiloviny, kterých můžeme sníst nejvíce (pečivo, rýže, těstoviny, ovesné vločky, jáhly, pohanka apod.). Na dalším stupni je umístěno ovoce a zelenina, těch už bychom měli jíst o něco méně. Další stupínek tvoří mléko a mléčné výrobky, maso, ryby, vejce a luštěniny. V samotné špičce pyramidy najdeme tuky, cukry a sůl – což znamená, že těchto potravin bychom měli přijímat jen málo a neměli bychom je přijímat často. Na druhou stranu jejich úplné vyloučení ze stravy také není dobré a může způsobit různé problémy.
Doporučovaný příjem obilovin za den je 3 – 6 porcí. Přičemž např. jedna porce chleba představuje krajíc velikosti naší dlaně, jedna porce rýže nebo těstovin a představuje množství jídla o velikosti naší pěsti. Velmi často slyšíme, že tmavé pečivo je zdravější než pečivo světlé, to by byla pravda, pokud by se opravdu jednalo o pečivo připravované z tzv. „zadní mouky“, která je zpracovávána speciální technologií a pečivo z ní je opravdu zdravější. Bohužel je většina tmavého pečiva vyrobeno z žitné mouky a dobarvené karamelem. Také si myslíme, že celozrnné pečivo je dietnější, ale pokud porovnáme váhu obyčejného rohlíku a celozrnného rohlíku o stejné velikosti, tak potom obyčejný rohlík má 42 g a celozrnný 63 g. Velmi rozšířeným názorem také je, že jediný správný chleba má být měkký. Tento mýtus vede k tomu, že výrobci, aby uspokojili své zákazníky, chleba raději nedopečou a ten se pak může dříve kazit. Pokud bychom opravdu chtěli správný chleba, tak by měl mít křupavou kůrku a měl by „zvonit“.
Doporučený denní příjem zeleniny představuje 3 – 5 porcí, doporučený příjem ovoce je o něco menší, asi 2 – 4 porce. Jedna porce zeleniny je zhruba 120 g tedy asi jedno střední jablko nebo 2 menší rajčata. Ovoce by se mělo jíst spíše dopoledne, protože obsahuje hodně přirozeného cukru – fruktózy a i když si to mnoho lidí neuvědomuje, tak právě ona může být příčinou vzniku nadváhy v letních měsících, pokud ho jíme hodně navečer. Zeleninu můžete jíst kdykoliv a pokud chcete zhubnout, tak zelenina místo večeře je ideální volbou. Důležité je, uvědomit si, jestli jíme jen čistou zeleninu nebo používáme oleje či dresinky a pak jde spíše o saláty. Např. obědové zeleninové saláty jsou díky použitým dresinkům, olejům, sýrům, masu a pečivu mnohdy energeticky vydatnější než klasické jídlo. Také je rozdíl, zda si jako přílohu dáme vařené brambory, nebo volíme bramborovou kaši či hranolky. Mnoho diskusí se vede okolo vosků, které se používají na povrchovou úpravu ovoce. Lidé se obávají, že použité vosky snižují kvalitu ovoce, ty by však měl výrobce používat vždy přírodní. Ovoce je voskem ošetřeno především proto, aby nedocházelo k jeho předčasnému vysušení, tedy jeden důvod je tzv. ochranný. Druhý důvod je čistě marketinkový, ovoce ošetřené voskem vypadá lákavěji a zákazník jej koupí raději, mnohdy už takto ošetřené ovoce považujeme za to kvalitnější a sami tak používání vosků, možná nevědomky, podporujeme.
Doporučený denní příjem mléka a mléčných výrobků se pohybuje mezi 2 – 3 porcemi. Jedna porce představuje 250 ml mléka, koktejlu, kakaa, bílé kávy, 200 ml jogurtového mléka nebo kefíru, 150 g jogurtu nebo mléčné rýže, 100 g tvarohu, 80 g smetanového krému, 30 g taveného sýra a 50 g žervé nebo tvrdého sýra. O tom, zda mléko organismus zahleňuje či nikoliv se vedou dlouhodobé spory, je prokázáno, že mléko vytváří na sliznicích jemný film, který se po nějaké době rozpouští. Zda při nadměrném příjmu mléka a mléčných výrobků může tento film způsobovat problémy není nikde dostatečně prokázáno. Poslední dobou se přidávají diskuse o kvalitě mléka, a to hlavně tehdy, pokud je průmyslově zpracováno nebo pokud je čerstvě nadojeno. Pokud budeme mluvit o nízkotučném mléce, tam je jistě diskuse namístě, na druhou stranu je potřeba připomenout, že čerstvě nadojené mléko může představovat zdravotní riziko, především v okamžiku, kdy krávy nejsou zcela zdravotně v pořádku (např. při zánětu vemene). Mnoho lidí se vyhýbá taveným sýrům, protože je považuje za nezdravé až škodlivé. Tato informace si zaslouží krátké zastavení. Tavené sýry opravdu obsahují mnoho solí, ale nesmí obsahovat margaríny. Pokud je obsahují, už se nejedná o tavený sýr, ale o krém. Základním požadavkem pro tavený sýr je nízká cena, a tento požadavek často snižuje kvalitu taveného sýru. Pokud bychom chtěli vyrobit opravdu kvalitní tavený sýr, tak by výroba jednoho kilogramu takto kvalitního taveného sýru vyšla na velmi podobnou cenu jako 1 kg kvalitního tvrdého sýru. Také jogurty jsou předmětem diskusí, nejvíce se uvažuje o tom, zda jogurty obsahují živé kultury a jak je možné, že mají tak dlouhou dobu trvanlivosti. Paní Hrbková uvedla, že dle platných pravidel musí výrobek, který je označen jako jogurt obsahovat živé kultury. Délka trvanlivosti takto označených výrobků je zajištěn fermentací a nesmí obsahovat žádné konzervanty.
Co se týká masa a masných výrobků, zde se doporučená denní dávka pohybuje mezi 1 – 3 porcemi za den. Jedna porce masa představuje plátek o velikosti naší dlaně. Málo lidí ví, že maso a mastné výrobky jsou dobarvovány, aby byly růžové nebo červené, protože přirozená barva masa by v mnohých lidech vyvolávala pocit, že maso je zkažené. Nejčastější obavy v souvislosti s konzumací masa jsou spojeny s otázkou, zda maso obsahuje hormony, růstové faktory nebo antibiotika. Dle legislativy se v naší zemi nesmí růstové hormony u drůbeže vůbec používat. Pokud se aplikují antibiotika, tak pouze z léčebných důvodů. Při jejich užití se musí dodržovat ochranné lhůty, během nichž jsou antibiotika odbourána a vyloučena z organismu. Jak je uváděno výrobci, kratší doba výkrmu drůbeže je dána genetickými předpoklady drůbeže a také vhodně voleným krmivem obsahující potřebné živiny, minerální látky a vitamíny. Tuku bychom měli ideálně přijímat 1 – 2 porce denně, u másla to představuje 1 kávovou lžičku denně a 1 polévková lžíce oleje denně. Tuky a jejich používání jsou dlouhodobým předmětem diskusí odborníků zhruba od 70 let minulého století. Zhruba v této době se začalo tvrdit, že živočišné tuky jsou pro náš organismus škodlivé a je vhodnější jíst tuky rostlinné nebo margaríny. Tato tvrzení byla dokladována množstvím studií, ale přesto všechno se v posledních letech začíná mnoho odborníků vyjadřovat ve prospěch tuků živočišných. Především pokud jsou používány ke smažení, protože jejich bod přepalování je velmi vysoký. Z tohoto hlediska je ke smažení vhodné sádlo, pokud bychom přece jen chtěli sáhnout po rostlinném oleji, tak potom olej slunečnicový nebo řepkový.
Svou prezentaci paní Dana Hrbková uzavřela třemi doporučeními. Dbejte na to, abyste se stravovali pestře, rozmanitě a vaše porce byly v přiměřeném množství k vašemu zdravotnímu stavu a aktuální váze. Dbejte na to, abyste jedli, pokud možno pravidelně, je vhodnější jíst víckrát denně, ideálně 3x – 5x denně v některých případech i 6x denně (např. diabetici). Poslední jídlo dne by mělo být konzumováno zhruba 3 hodiny před spaním. Nezapomínejte na pravidelný příjem tekutin, což představuje asi 1,5 až 2 litry tekutin denně, v létě a při fyzické zátěži to může být i více.